Král Karel III. přijal ve Vatikánu titul „královského spolubratra“

Ve čtvrtek 23. října byl britský panovník Karel III. během své státní návštěvy Vatikánu poctěn čestným titulem „královského spolubratra“ (Royal Confrater). Udělení tohoto titulu papežskou bazilikou svatého Pavla za hradbami je chápáno jako znamení naděje na hlubší jednotu mezi katolickou a anglikánskou církví.

Slavnostní obřad se konal v přítomnosti královny Camilly a měl výrazně ekumenický ráz. Královský pár prošel Svatou branou baziliky za doprovodu kardinála Jamese Michaela Harveyho, arcikněze baziliky, a opata Donata Ogliariho. Celá slavnost se nesla v duchu Ježíšových slov z Janova evangelia Ut omnes unum sint – Aby všichni byli jedno (Jan 17, 21) která byla rovněž vyryta na trůnu, na který panovník usedl.

Hudební doprovod zajišťovala schola z opatství sv. Pavla za hradbami společně se zpěváky z Kaple sv. Jiří na Windsorském hradě a dětmi z Královské kaple sv. Jakuba v Londýně. Na varhany hrál titulární varhaník baziliky Christian Almada. Během modlitby u hrobu apoštola Pavla prosil arcibiskup z Yorku Stephen Cottrell, aby přítomní dokázali „svědčit o evangeliu v temnotách naší doby“.

Následovalo čtení z Listu Efezským, zpěv chorálu Ecce quam bonum (Žl 133: Hle, jak dobré a radostné je, když bratři žijí pospolu) a hymna In God’s word will I rejoice od Henryho Purcella. Král usedl na speciálně vytvořený trůn s královským erbem a latinským nápisem Ut unum sint. Trůn zůstane v apsidě baziliky a v budoucnu ho budou moci používat i jeho nástupci.

Kardinál Harvey připomněl dlouhou historii vztahů mezi papežskou bazilikou sv. Pavla za hradbami a anglickým královstvím. Zásadní obrat v dialogu mezi katolickou a anglikánskou církví nastal roku 1966 při setkání papeže Pavla VI. s arcibiskupem z Canterbury Michaelem Ramseym, kdy papež symbolicky navlékl arcibiskupovi svůj biskupský prsten.

Titul „královského spolubratra“, udělený se souhlasem papeže Lva XIV., je podle kardinála Harveyho gestem přijetí a bratrství – znamením naděje nejen pro samotného panovníka, ale i pro celou anglikánskou církev.

Modlitbu věřících vedl kardinál Vincent Nichols, arcibiskup z Westminsteru. Prosil za pastýře Boží církve po celém světě, zvláště za papeže Lva XIV., i za „vládce národů“, především za krále Karla III. V souladu s tématem královské návštěvy zazněla také prosba za stvoření – aby jeho „volání“ bylo vyslyšeno a chráněno pro budoucí generace.

Závěr slavnosti patřil motetu Exultate Deo od Giovanniho Pierluigiho da Palestriny, připomenutí 500. výročí jeho narození, a hymně Praise to the Holiest in the Height, jejíž text pochází z básně sv. Johna Henryho Newmana The Dream of Gerontius.

Na závěr varhaník Almada zahrál první větu Varhanní sonáty G dur Edwarda Elgara, někdejšího královského hudebního mistra. Po bohoslužbě královská rodina navštívila také knihovnu benediktinského opatství připojeného k bazilice.

Zdroj: Vatican News – anglická sekce