Křesťané ve Svaté zemi čelí stále rostoucímu tlaku

Křesťanské komunity ve Svaté zemi se potýkají nejen s důsledky válečných konfliktů, ale také s nejistotou, vysídlováním, ekonomickými problémy a spory o postavení církevních institucí. Jejich budoucnost podle agentury ZENIT závisí na tom, zda budou mít podmínky k tomu, aby mohly ve své vlasti nadále žít, a nestaly se pouze připomínkou minulosti.

V palestinském městečku Taybeh na Západním břehu Jordánu, které je považováno za poslední čistě křesťanskou obec v oblasti, vyvolává obavy vznikající osadnická základna na pozemcích náležejících městu. Místní farář P. Bashar Fawadleh varuje, že její blízkost může ohrozit každodenní život obyvatel, omezit přístup zemědělců k půdě a postupně přimět rodiny k odchodu.

Navzdory nejistotě se tamní křesťané snaží zachovat běžný život. Letního tábora se účastní 161 dětí z řeckopravoslavné, melchitské katolické a latinské katolické komunity. Právě udržení života rodin, farností, škol a dalších institucí je pro budoucnost křesťanství ve Svaté zemi zásadní.

Spor o zdanění církevních institucí

V Jeruzalémě se církve znovu potýkají se sporem týkajícím se městské daně z nemovitosti, známé jako Arnona. Křesťanští představitelé se obávají zpochybnění historických daňových výjimek, které se vztahují na kostely, školy, nemocnice, sociální zařízení a charitativní instituce.

Pomocný biskup Latinského patriarchátu jeruzalémského William Shomali navrhuje rozlišovat mezi činnostmi, jejichž cílem je vytvářet zisk, a institucemi náboženského, vzdělávacího nebo charitativního charakteru. Komerční provozy by podle něj mohly přispívat na městské služby, zatímco kostely, hřbitovy, farní budovy, školy, nemocnice a sociální zařízení by si zachovaly tradiční výjimky.

Církevní instituce ve Svaté zemi totiž neslouží pouze k bohoslužbám. Poskytují vzdělání, zdravotní péči, sociální pomoc a přístřeší lidem bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost. Případné daňové zatížení by proto mohlo mít dopad na celou místní společnost.

Církev jako domov pro migranty

Důsledky války, hospodářských problémů a omezení pohybu zasahují také běžný život věřících. Některé rodiny přišly o zaměstnání, děti nemohou pravidelně navštěvovat školu a kněží se mnohdy nedostanou ke komunitám, aby s nimi mohli slavit eucharistii.

Církev přesto ve své službě pokračuje. V kostele svatého Petra v Jaffě se scházejí migranti a žadatelé o azyl z Filipín, Indie, Eritreje, Etiopie, Číny a dalších zemí. Vedle bohoslužeb zde nacházejí také společenství a pocit přijetí, o který je vysídlení často připravilo.

Křesťanská přítomnost ve Svaté zemi tak podle agentury ZENIT nepřežívá pouze v historických chrámech, ale především v živých komunitách, které i v obtížných podmínkách přijímají druhé a snaží se sloužit celé společnosti.

Pomoc dětem v Gaze

Ještě vážnější je situace v Pásmu Gazy, kde zůstala pouze malá a velmi zranitelná křesťanská komunita. Latinský patriarcha jeruzalémský kardinál Pierbattista Pizzaballa opakovaně upozorňuje na život obyvatel mezi zničenou infrastrukturou a stanovými tábory, přičemž nejtěžší dopady konfliktu nesou ženy a děti.

Latinský patriarchát usiluje o znovuotevření školy, v níž by děti mohly nejen pokračovat ve vzdělávání, ale také dostávat jídlo a psychologickou pomoc. Farnost Svaté rodiny, jediná katolická farnost v Gaze, se mezitím snaží vytvářet alespoň malé okamžiky normálního života. Křesťané a muslimové se zde například společně scházejí při sledování fotbalových utkání.

Budoucnost křesťanství ve Svaté zemi proto není pouze otázkou počtu věřících. Závisí také na bezpečnosti, právní ochraně, náboženské svobodě a ekonomických podmínkách, které rodinám umožní zůstat ve svých domovech. Bez konkrétní podpory hrozí, že na místech spojených se zrodem křesťanství zůstanou jen historické památky, zatímco živé komunity budou postupně nuceny odejít.

Zdroj: ZENIT