"Laudate Deum”: Nový papežský dokument vybízí k reakci na klimatickou krizi

Papež František vydal apoštolskou exhortaci Laudate Deum, která doplňuje encykliku Laudato si’ z roku 2015. Opakuje v ní, že péče o společný domov pramení z křesťanské víry, varuje, že lidstvo stojí na pokraji nevratného zlomu, a jednoznačně podporuje tezi o lidském původu globálního oteplování.

Dnes zveřejněná apoštolská exhortace Laudate Deum navazuje na encykliku Laudato si' z roku 2015. V šesti kapitolách a 73 odstavcích se papež František přidává k hlasům bijícím na poplach kvůli klimatickým změnám. Neváhá dokonce vyslovit, že svět "se hroutí a možná se blíží bodu zlomu". Proto jsou podle něho klimatické problémy jednou z "hlavních výzev, kterým čelí společnost a světové společenství”.

Úvodní kapitola konstatuje, že "příznaky klimatických změn jsou zde, stále zřetelnější". Zmiňuje "extrémní jevy, častá období abnormálního horka, sucha a další nářky země". Uvádí, že "je ověřitelné, že některé klimatické změny způsobené člověkem výrazně zvyšují pravděpodobnost častějších a intenzivnějších extrémních jevů". A těm, kteří to zlehčují, odpovídá: "to, co nyní pozorujeme, je neobvyklé zrychlení oteplování, kvůli kterému bude muset pravděpodobně mnoho obyvatel opustit své domovy.

Na vině jsou bohatí, nikoli přelidnění chudých zemí

Na druhou stranu dokument odmítá teorie o tom, že by na vině bylo přelidnění, způsobené mnohočetnými rodinami v chudých oblastech světa. Připomíná těm, kdo chtějí problém řešit "mrzačením žen v méně rozvinutých zemích", že mizivé procento nejbohatších lidí má na svědomí daleko větší znečištění než chudí lidé z celé Afriky. Na druhou stranu podporuje přechod k obnovitelným zdrojům energie a vybízí politiky a podnikatele, aby se postarali o nová pracovní místa pro ty, kdo přijdou o práci kvůli opuštění fosilních paliv.

Lidský původ klimatických změn

Papežský dokument nepochybuje o lidském původu klimatických změn. Konstatuje, že koncentrace skleníkových plynů v atmosféře se v posledních padesáti letech dramaticky zvýšila a teplota stoupla rychlostí, která nemá za posledních dva tisíce let obdoby. To má za následek okyselování moří a tání ledu. Souběh těchto událostí s růstem emisí skleníkových plynů je nepopiratelný. Papež se v této souvislosti odvolává na konsensus “naprosté většinu klimatologů”. Uzavírá, že nelze pochybovat o příčinách této “neobvyklé rychlosti těchto nebezpečných změn” v obrovském rozvoji, spojeném s nekontrolovanými lidskými zásahy do přírody. Proto je zapotřebí "širší vize”, v logice odpovědnosti za dědictví, které po sobě zanecháme.

Kritika technokratického paradigmatu

Druhou kapitolu uvádí kritika technokratického paradigmatu, představy neomezených možností člověka, plynoucích s neomezeného rozvoje technologií a ekonomiky. Nic totiž nezaručuje, že lidstvo bude svou moc dobře využívat a její koncentrace v rukou nemnoha jednotlivců je riskantní, konstatuje papež. Na druhou stranu nicméně připomíná, že jsme součástí přírody, a nesouhlasí s představou “že člověk je outsider, vnější faktor schopný pouze poškozovat životní prostředí”.

Papež varuje před etickým úpadkem, maskovaným “marketingem a falešnými informacemi, užitečnými mechanismy v rukou těch, kdo mají větší zdroje, aby jejich prostřednictvím ovlivňovali veřejné mínění". “Chudí, kteří jsou v extázi před sliby mnoha falešných proroků, sami někdy propadají klamu, že tento svět není pro ně.”

Podpora nové globální autority

V další kapitole exhortace se papež věnuje tématu slabosti mezinárodní politiky a trvá na potřebě upřednostňovat "mnohostranné dohody mezi státy". Vyzývá ke zřízení "účinnějších světových organizací, vybavených autoritou k zajištění společného světového dobra". Takové organizace "musí být vybaveny skutečnou autoritou, aby 'zajistily' uskutečnění určitých nezcizitelných cílů". František považuje za nutné nastolit jakýsi "multilateralismus 'zdola', požaduje jakýsi nový “rámec pro účinnou spolupráci", který by "reagoval globálními mechanismy" s "univerzálními a účinnými pravidly". Hovoří o “větší 'demokratizaci' v globální sféře,” aby se zajistila “péče o práva všech”.

COP28 v Dubaji: Podpora energetické transformace

Podle nového dokumentu může přinést bod obratu konference v Dubaji. Papež doufá, že z COP28 vzejdou "závazné formy energetické transformace", které budou účinné a "snadno kontrolovatelné". Vyjadřuje naději, že se na místě sejdou “stratégové schopní myslet na společné dobro a budoucnost svých dětí, a nikoli na partikulární zájmy jednotlivých zemí nebo firem."

Výzva k odpovědnosti a kritika západního životního stylu

Na závěr papež zasazuje ekologickou problematiku do rámce křesťanské tradice. "Židovsko-křesťanský světový názor hlásá zvláštní a ústřední hodnotu lidské bytosti uprostřed úžasného souznění všech bytostí... tvoříme jakousi univerzální rodinu, vznešené společenství, které nás podněcuje k posvátné, láskyplné a pokorné úctě". Vybízí v tomto kontextu ke kulturní změně, která začíná od úsilí každého jednotlivce a podrobuje kritice západní životní styl, když s poukazem na průměrné hodnoty konstatuje, že "emise připadající na jednoho obyvatele Spojených států jsou asi dvakrát vyšší než emise připadající na jednoho obyvatele Číny a asi sedmkrát vyšší než průměr nejchudších zemí". A dodává, že "rozsáhlá změna nezodpovědného životního stylu spojeného se západním modelem by měla významný dlouhodobý dopad”, a nezastírá, že k nastoupení “cesty ke vzájemnému uzdravení” jsou nezbytná politická rozhodnutí.