Lev XIV.: Boží slovo není zkamenělé, roste a rozvíjí se v církvi

O hlubokém prolínání Písma svatého a Tradice mluvil papež Lev XIV. v dalším pokračování svého výkladu koncilní konstituce Dei Verbum. Slovo Boží tedy není zkamenělé, ale je živou a organickou skutečností, která se rozvíjí a roste v Tradici, kterou církev nese a ztělesňuje v proměnlivých souřadnicích dějin.

Na úvod papež připomněl dvě evangelní scény. První se odehrává ve večeřadle, kde Ježíš před svým utrpením slibuje apoštolům dar Ducha Svatého, který je „uvede do celé pravdy“ a připomene jim všechno, co jim řekl. Druhá scéna nás podle papežových slov přenáší na galilejské pahorky, kde vzkříšený Kristus svěřuje učedníkům poslání hlásat evangelium všem národům a učit je zachovávat všechno, co jim přikázal. „V obou případech vidíme hlubokou souvislost mezi Kristovým slovem a jeho předáváním v dějinách,“ uvedl papež.

Papež Lev XIV. se poté odvolal přímo na text konstituce Dei Verbum, která podle něj nabízí klíč k pochopení vztahu Písma a Tradice: obojí vyvěrá z téhož božského pramene a směřuje k témuž cíli. Tradice podle papeže není pouhým lidským dodatkem k Bibli, ale živým procesem, v němž církev uchovává, vykládá a ztělesňuje Boží slovo v průběhu dějin.

V této souvislosti připomněl také učení Katechismu katolické církve a výrok církevních otců, podle něhož je Písmo svaté „zapsáno v srdci církve dříve, než je zapsáno v hmatatelných textech“. Boží slovo je tak nejprve žitou skutečností víry církve, teprve poté psaným textem.

Papež dále zdůraznil, že apoštolská tradice v církvi „prospívá s pomocí Ducha Svatého“. Tento růst se podle něj uskutečňuje skrze rozjímání a studium věřících, jejich duchovní zkušenost i skrze službu biskupů, kteří jako nástupci apoštolů přijali „charizma pravdy“. „Církev ve své nauce, životě a bohoslužbě předává všem pokolením to, co sama je a v co věří,“ shrnul papež slovy koncilu.

Jako ilustraci živosti Božího slova připomněl známý výrok svatého Řehoře Velikého, že „Písmo svaté roste s těmi, kdo je čtou“, a citoval také svatého Augustina, podle něhož existuje „jedno jediné Slovo, které zaznívá z úst mnoha svatých“. Boží slovo podle Svatého otce není „zkamenělé“, ale živé a dynamické, schopné oslovovat nové generace.

V závěru katecheze se papež Lev vrátil k apoštolu Pavlovi, který vybízí Timoteje, aby „opatroval svěřený poklad“. Právě tento obraz přebírá Dei Verbum, když učí, že Písmo svaté a Tradice tvoří jediný posvátný poklad – depositum Božího slova – svěřený církvi a vykládaný jejím učitelským úřadem.

„Tento poklad je i dnes v našich rukou,“ zdůraznil papež. „Jsme povoláni jej střežit v jeho celistvosti a věrnosti jako orientační bod na cestách dějin i našeho vlastního života.“

Katechezi zakončil výzvou, aby se věřící znovu a znovu vraceli ke konstituci Dei Verbum, která podle jeho slov ukazuje, že Písmo a Tradice jsou tak úzce spojeny, že jedno nemůže být bez druhého, a společně – pod působením jediného Ducha Svatého – přispívají ke spáse lidí.