Lev XIV.: Co nacházejí ti, kdo překročí práh církve?

Na konci Svatého roku si musíme klást otázku, jak odpovídáme na duchovní hledání našich současníků. Co nacházejí, když „překročí práh církve“, pociťují, že právě tam se narodil Mesiáš, že se tam shromažďuje společenství, v němž se zrodila naděje, že právě tam se odehrává příběh života? – O tom kázal papež Lev XIV. při mši svaté spojené s obřadem uzavření Svaté brány, zakončujícím Svatý rok 2025.

Papež vyšel z evangelního vyprávění o mudrcích z Východu, v němž se setkává radost z Božího zjevení se strachem a odporem těch, kteří se cítí ohroženi. Zatímco mudrci se radují z nalezení hvězdy, král Herodes a celý Jeruzalém propadají neklidu.

„Pokaždé, když se Bůh zjevuje, nic nezůstává stejné jako dříve,“ připomněl papež. Boží přítomnost podle něj ukončuje falešný klid rezignace a otevírá prostor pro skutečnou naději, jak ji ohlašuje prorok Izaiáš: „Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo“. 

Právě Jeruzalému věnoval papež zvláštní pozornost. Zde se rodí strach z těch, kteří přicházejí zdaleka, poháněni nadějí. Tato reakce je podle papeže výzvou i pro dnešní církev: zda dokáže rozpoznat hledání lidí současnosti, nebo jej bude vnímat jako ohrožení.

Závěrečná liturgie Svatého roku byla spojena s uzavřením Svaté brány Baziliky svatého Petra – poslední z bran otevřených během jubilea. Těmito brány prošly miliony poutníků, mužů a žen, kteří hledali smysl, nový začátek a naději.

„Miliony lidí překročily práh církve. Co tam nalezly?“ položil papež zásadní otázku. Připomněl, že duchovní hledání dnešních lidí je mnohem hlubší a bohatší, než se často domníváme. Mudrci podle něj nezmizeli – mají dnes podobu lidí, kteří se i v neklidném a často nebezpečném světě vydávají na cestu.

Papež Lev XIV. vyzval, aby církev neztrácela odvahu být živým místem, kde se rodí nový život. Katedrály, baziliky i poutní místa nemají být pouhými památkami, ale prostory, v nichž je cítit, že zde začíná jiný svět.

„Je v naší církvi život? Je v ní místo pro to, co se rodí?“ ptal se papež. Varoval před strachem, který vede k manipulaci a uzavřenosti, jak ji zosobňuje Herodes. Oproti tomu radost evangelia podle něj osvobozuje a otevírá nové cesty.

Základní otázka mudrců – „Kde je ten narozený?“ – zůstává podle papeže klíčová i dnes. Každý, kdo vstupuje do církve, by měl zakusit, že právě zde se rodí naděje a že zde Bůh skutečně přebývá uprostřed svého lidu.

Svatý rok podle papeže připomněl, že církev je stále na začátku, že Bůh jedná i dnes a zapojuje do svého díla všechny – mladé i staré, chudé i bohaté, spravedlivé i hříšníky.

Na závěr papež vyzval věřící, aby i po skončení jubilea zůstali poutníky naděje. Homilii uzavřel mariánskou výzvou: Maria, Hvězda jitřní, kráčí před církví a vede ji ke Kristu, v němž se zjevuje pravá lidskost – proměněná nikoli touhou po všemohoucnosti, ale láskou Boha, který se stal člověkem.

Plné znění homilie si můžete přečíst ZDE.