Lev XIV. k seminaristům: Bez Boha život vysychá zevnitř

Papež Lev XIV. se v sobotu 28. února setkal se seminaristy ze Španělska, kteří studují v seminářích v Alcalá de Henares, Toledu, Cartageně a v Interdiecézním semináři Katalánska. Při této příležitosti je povzbudil, aby ve svém životě i budoucí službě pěstovali živý a nadpřirozený vztah s Bohem.

Fotogalerie

3

Mnoho aspektů kněžské formace je důležitých a papež již mnohé z nich pojednal v listu peruánským seminaristům. Tentokrát se rozhodl soustředit na to, co je naprostým základem všeho ostatního, a proto je jisté riziko, že to bude považováno za samozřejmost a přehlíženo. Jde o pohled na skutečnost z nadpřirozené perspektivy – řekl Lev XIV. v úvodu svého setkání s bohoslovci ze čtyř španělských seminářů z Alcalá de Henares, Toleda a interdiecézního semináře Katalánska a Cartageny.

Papež citoval britského myslitele G. K. Chesterton z jeho knihy Heretici: „Odstraňte nadpřirozené a nenajdete to, co je přirozené, ale to, co je nepřirozené.“ Podle papeže není „nepřirozené“ jen to, co vyvolává pohoršení. Patří sem také životní styl, v němž je Bůh odsouván na okraj v našich každodenních rozhodnutích.

Člověk byl stvořen pro vztah s Bohem. „Když se tento vztah zastře nebo oslabí, život se začne zevnitř rozpadat,“ zdůraznil papež. Položil přitom naléhavou otázku: Co může být nepřirozenější než kněz, který mluví o Bohu, ale nežije z vědomí jeho přítomnosti?

„Nic by nebylo nebezpečnější než zvyknout si na věci Boží, aniž bychom žili z Boha,“ varoval. Všechno podle něj začíná a znovu se vrací k živému a konkrétnímu vztahu s tím, který nás bez našich zásluh povolal.

Lev XIV. zdůraznil, že nejde o útěk od reality, ale o to, naučit se rozpoznávat Boží přítomnost v konkrétních situacích každého dne. Právě tento nadpřirozený pohled na realitu dává jednotu všem prvkům formace. Bez něj zůstanou všechny praktiky, jako je učení, modlitba nebo společenský život, vnitřně prázdné a zkreslené a budou se omezovat pouze na plnění povinností. „Jednoduchým a osvědčeným způsobem, jak si tento pohled zachovat, je cvičit se v životě v Boží přítomnosti, která udržuje srdce bdělé a život neustále vztažený k Němu,“ dodal papež.

Vysvětlil, že biblickým obrazem tohoto postoje je strom zasazený u vod, o kterém hovoří žalm. Jeho listy nevadnou a v pravý čas přináší ovoce. „Není plodný proto, že nenarazil na potíže, ale díky místu, kde zapustil kořeny. Vítr, zima, sucho nebo prořezávání jsou součástí jeho růstu, ale ani bouře, ani sucho ho nezničí, pokud má hluboké kořeny a nachází se blízko pramene,“ řekl Lev XIV.

Připomněl také význam nástrojů formace, například psychologie. Současně však zdůraznil, že skutečným protagonistou je Duch Svatý, který utváří srdce pro službu Kristu v jeho lidu.

Na závěr papež Lev XIV. poděkoval seminaristům jménem celé církve za jejich velkorysost a rozhodnutí následovat Krista. Povzbudil je, aby dovolili Pánu proměňovat je v každodennosti.

„Vždy mějte jistotu, že nejdete sami: Kristus jde před vámi, Panna Maria vás doprovází a celá církev vás podpírá svou modlitbou,“ uzavřel.

Zdroj: Vatican News, česká a anglická sekce