Lev XIV. na závěr Jubilea mládeže: Poslouchejte své srdce, hledejte Boha

Jak krásné je ve dvaceti letech otevřít před Bohem své srdce dokořán, vpustit Jej dovnitř, aby nás pak vyvedl do věčných prostorů nekonečna, řekl Lev XIV. během mše svaté, která završila Jubileum mládeže. Spolu s Janem Pavlem II. zopakoval, že Ježíš vzbuzuje touhu, aby ze svého života učinili něco velkého. Povzbudil mladé, aby usilovali o to, co je skutečně veliké, o svatost. „Nespokojte se s něčím menším“ – apeloval Svatý otec. Ve stopách svého duchovního učitele, sv. Augustina, vyzval přes milion mladých lidí z celého světa na pláni Tor Vergata, aby podle jeho příkladu rozpoznávali touhy ve svých srdcích a jejich naplnění hledali v Bohu.

Fotogalerie

10

Ve své homilii vyšel Svatý otec z prvního čtení a žalmu, které poukazují na křehkost lidského života. Jejím symbolem je tráva, kvetoucí louka, krásná, ale křehká a pomíjivá, a zároveň neustále se obnovující. Lev XIV. zdůraznil, že by nás to nemělo děsit. Křehkost je součástí zázraku, kterým jsme. „Drazí přátelé, i my jsme takoví: k tomu jsme stvořeni. Nikoli k životu, v němž je vše samozřejmé a neměnné, ale k existenci, která se neustále obnovuje v daru, v lásce. Takto neustále usilujeme o něco „více“, co nám žádná stvořená skutečnost dát nemůže,“ řekl Lev XIV.

Papež poznamenal, že ve svém srdci pociťujeme tak velkou a palčivou žízeň, že ji žádné nápoje tohoto světa nedokážou uhasit. „Tváří v tvář této žízni neklamme své srdce a nesnažme se ji uhasit neúčinnými náhražkami! Nechme se jí vést! Udělejme z ní podnožku, na kterou můžeme vystoupit, abychom jako děti na špičkách mohli vyhlížet z okna setkání s Bohem. Postavme se před Něho, který na nás čeká a dokonce jemně klepe na sklo naší duše (srov. Zj 3, 20). Jak krásné je ve dvaceti letech otevřít před Ním své srdce dokořán, vpustit Jej dovnitř, aby nás pak vyvedl do věčných prostorů nekonečna.“

Lev XIV. se odvolal na zkušenosti svatého Augustina, který při vyprávění o svém intenzivním hledání Boha položil otázku: „Co je tedy předmětem naší naděje? (…) Je to země? Ne. Je to něco, co pochází ze země, jako zlato, stříbro, dřevo, plody, voda? (…) Tyto věci jsou příjemné, jsou krásné, jsou dobré“ (Sermo 313/F, 3). A dodává: „Hledej toho, kdo je stvořil, on je tvá naděje“ (tamtéž). Poté přemýšlel o cestě, kterou prošel, a modlil se: „Ty, [Pane], byl jsi v hloubi mé duše, a já jsem bloudil po světě a tam tě hledal (…). Volal jsi, křičel jsi, roztrhl jsi mou hluchotu. Zazářil jsi, rozjasnil ses jako blesk, osvětlil jsi mou slepotu. Rozlil jsi vůni, já jsem ji vdechl – a hle, dychtím po Tobě. Okusil jsem (srov. Ž 33, 9; 1 P 2, 3) – a hle, jsem hladový a žízním (srov. Mt 5, 6; 1 Kor 4, 11). Dotkl ses mě – a já jsem vzplanul touhou po tvém pokoji“ (Vyznání, 10, 27).

Svatý otec připomněl, že o těchto velkých otázkách, na které neexistuje jednoduchá odpověď, hovořil papež František k mladým lidem během posledního Světového dne mládeže v Lisabonu. Zdůraznil, že tato témata jsou podnětem k vnitřní cestě, k překročení vlastních omezení. „Nebuďme tedy znepokojeni, pokud zjistíme, že jsme vnitřně žízniví, neklidní, nenaplnění, toužící po smyslu a budoucnosti,“ citoval Lev XIV. papeže Františka.

Papež zdůraznil, že v našich srdcích se skrývá důležitá otázka, potřeba pravdy, kterou nemůžeme ignorovat a která nás vede ptát se: co je to vlastně štěstí? Jaká je skutečná chuť života? Co nás osvobozuje z močálů nesmyslnosti, nudy a průměrnosti? Lev XIV. poukázal na význam zkušeností, které mladí lidé získali během jubilea v Římě. Ukazují, že plnost života nezávisí na tom, co hromadíme a vlastníme. „Nakupování, hromadění, konzum nestačí. Musíme pozvednout oči, pohlédnout nahoru, na ‚to, co je nahoře‘ (Kol 3, 2), abychom si uvědomili, že vše – uprostřed reality světa – má smysl, pokud slouží sjednocení nás s Bohem a s bratry v lásce“.

Na závěr své homilie, s odvoláním na sv. Jana Pavla II., Lev XIV. vyzval mladé lidi, aby udržovali úzké pouto s Bohem, zůstali s Ním v přátelství a „pečovali o něj modlitbou, adorací, svatým přijímáním, častou zpovědí, velkorysou láskou, jak nás naučili blahoslavení Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis, kteří brzy budou prohlášeni za svaté. Usilujte o to, co je veliké, o svatost, ať jste kdekoli. Nespokojte se s ničím menším. Pak každý den uvidíte, jak ve vás a kolem vás roste světlo evangelia,“ řekl papež Lev XIV.

Celý text promluvy papeže v češtině naleznete v příloze.