V Římě se konalo plenární zasedání Dikasteria pro evangelizaci – sekce Klíčové otázky evangelizace světa. Na závěr promluvil k jeho účastníkům papež Lev XIV.
Nejprve se papež ohlédl za uplynulým jubilejním rokem Poutníků naděje a vřelými slovy poděkoval spolupracovníkům tohoto dikasteria za úsilí, které věnovali organizaci Svatého roku a přijetí poutníků. Zdůraznil, že téma naděje, této „malé sestřičky, která doprovází dvě velké sestry – víru a lásku“, zůstává stále aktuální. Jako věrní učedníci Pánových slov „jsme stále povoláni vydávat svědectví“ o tom, že Pán je stále s námi.
Hlásání evangelia musí být nadále motivací veškeré činnosti církve všeobecné i na místní úrovni, uvedl papež Lev. „Svět má více než kdy jindy žízeň po naději,“ a evangelium může a má tuto naději vlévat, doplnil.
Setkání s Kristem může a má dávat hodnotu a smysl lidským životům, a to i v kontextu krize víry a náboženské lhostejnosti, zvláště v západním světě. „Církev znovu a znovu objevuje věčnou aktuálnost poslání, které dostala od Vzkříšeného Pána,“ připomněl Lev XIV. s odkazem na exhortaci papeže Františka Evangelii gaudium jako „referenční bod“, který staví do centra pozornosti „kérygma coby srdce křesťanské a církevní identity“.
Zvláštní pozornost věnoval Lev XIV. mládeži a vzpomněl na Jubileum mladých lidí. Pravé mladí lidé podle papeže Lva často přijímají evangelium bez předsudků a touží je poznat lépe jako „tajemství, jak být stále šťastný“. Právě tento aspekt kladl papež na srdce spolupracovníkům Dikasteria. „V celém světě je díky Bohu mnoho různých příležitostí a cest, jak se křesťanské komunity, sdružení, hnutí a další společenství setkávají s mladými lidmi, naslouchají jim a vedou s nimi dialog,“ povzbudil Lev účastníky zasedání.
Papež Lev také připomněl slova Benedikta XVI., že setkání s Kristem se uskutečňuje prostřednictvím setkání člověka s člověkem či společenstvím, které „dává najevo radost z křesťanské víry a věrohodnost života podle evangelia“, proto potřebujeme „lidi, kteří mají pohled upřený na Boha a od Něho se učí pravé lidskosti“. Nejpřesvědčivější formou krásy křesťanské víry je tedy svatost života, dodal Lev XIV.
Zvláštní pozornost pak papež Lev věnoval katechezi, a to především se zaměřením na dospělé katechumeny. „Radostná služba přijetí a doprovázení katechumenů se nemůže uzavřít slavením křtu,“ zdůraznil papež. Nově pokřtěným je třeba poskytnout „prostor pro stálý růst coby plod meziosobních vztahů prožívaných v lásce a vzájemné službě,“ což platí i pro nově biřmované mladé lidi, doplnil Lev XIV. Těm všem je zapotřebí „doprovázení na cestě víry, kde budou moci lidsky i křesťansky růst“. A v tomto doprovázení – osobním a jedinečném – bude moci zazářit „odlesk jedinečné a osobní Pánovy lásky“.