Lev XIV. sloužil mši za Františka a zemřelé biskupy

Křesťané nenazývají pohřebiště nekropolemi, tedy městy mrtvých, ale hřbitovy - místy odpočinku, kde zemřelí čekají na vzkříšení. Řekl dnes, 3. listopadu, papež Lev XIV. při zádušní mši svaté za papeže Františka a biskupy zemřelé v tomto roce. „Kéž jsou očištěni od vší poskvrny a září jako hvězdy na nebi,“ uvedl Svatý otec.

V homilii papež zdůraznil, že dnešní eucharistie má pro něj zvláštní význam, svědčí o křesťanské naději. Biblickým obrazem této naděje je evangelijní příběh o učednících putujících do Emauz. Výchozím bodem tohoto příběhu je zkušenost smrti, a to v nejhorší podobě. Smrt, která zabíjí nevinné, zanechává za sebou skleslost a zoufalství, řekl papež.

Jen Ježíš proměňuje smrt, on má slova života

Lev XIV. poznamenal, že i dnes mnoho lidí, mnoho těch nejmenších, zažívá trauma takovéto strašné smrti. Není to smrt, za kterou sv. František z Assisi chválí Boha ve své „Chvále stvoření“. „Bůh takovou smrt nechce a poslal svého Syna na svět, aby nás od ní osvobodil,“ řekl papež. „Jen On může vzít na sebe a přijmout tuto zkaženou smrt, aniž by podlehl její zkaženosti. Jen On má slova věčného života. Vyznáváme to s dojetím zde, v blízkosti hrobu svatého Petra. Tato slova mají moc znovu roznítit víru a naději v našich srdcích.“

Novost naděje, založené na Ježíšově vzkříšení

Papež připomněl, že když učedníci v Emauzích poznali Ježíše při lámání chleba, v jejich srdcích rozkvetla nová víra a naděje. Svatý otec zdůraznil, že tato naděje se nepodobá lidské naději, „není to naděje Řeků ani Židů“, stejně jako život vzkříšeného Ježíše již není stejným životem jako dříve, ale je zcela nový, stvořený Bohem Otcem, mocí Ducha. Tato nová naděje není založena na moudrosti filozofů ani na spravedlnosti vyplývající ze Zákona, ale výlučně a zcela na vzkříšení Ježíše. Je to naděje, která nehledí na pozemský horizont, ale sahá dále a výše, hledí na Boha, na Jeho hloubku, z níž pro nás vychází slunce, aby osvítilo ty, kteří žijí v temnotě a stínu smrti.

Pouze proměněná smrt je sestrou

Jak zdůraznil Lev XIV., pouze v takové perspektivě lze tělesnou smrt nazvat sestrou a chválit za ni Boha, jak to činí sv. František ve své „Chvále stvoření“. „Láska ukřižovaného a vzkříšeného Krista proměnila smrt: z nepřítele učinila sestru”. To nic nemění na skutečnosti, že jsme smutní, když odejde někdo blízký, jsme otřeseni, když nemoc, a ještě více násilí, vezme dítě, křehkou bytost. „Jako křesťané – pokračoval papež – jsme povoláni, abychom spolu s Kristem nesli břemeno těchto křížů. Nejsme však zarmouceni jako ti, kteří nemají naději, protože ani ta nejtragičtější smrt nemůže zabránit našemu Pánu, aby přijal naši duši do své náruče a proměnil naše smrtelné tělo, i to nejvíce znetvořené, k obrazu svého těla oslaveného.“

-jb-