První věc, kterou chci zdůraznit, je misijní činnost, hlásání evangelia – řekl Lev XIV. na začátku setkání se synodálními týmy ve Vatikánu. Papež připomněl, že podle záměru jeho předchůdce by měl synodální proces pomoci církvi plnit její základní úlohu ve světě, tj. hlásat evangelium a vydávat svědectví o Kristu až na konec světa.
Lev XIV. vyslechl svědectví a odpovídal na otázky zástupců různých kontinentů. Evropu zastupovala rakouská teoložka Klara Csiszár, která se papeže zeptala na šance na rovnoprávnost žen a mužů v církvi. Papež v odpovědi mínil i své osobní zkušenosti a vzpomínal na to, jak jeho rodiče, otec i matka, byli velmi zapojeni do života farnosti. A když se v 70. letech v USA hodně mluvilo o rovnosti žen a mužů, zeptal se své matky, zda chce být rovna mužům. Ona odpověděla, že ne, a hned dodala: „Protože my jsme lepší“. Papež zdůraznil, že to nebyl vtip, protože ženy mají mnoho darů, které mohou v mnoha ohledech nabídnout v rodinném a farním životě.
Lev XIV. také zmínil zkušenost z Peru, kde řeholnice vykonávají skvělou misijní práci a využívají pravomocí, které již v církvi mají. Papež zdůraznil, že problém nespočívá v tom, že by neexistovaly možnosti, ale že na některých místech existují kulturní překážky, které ženám brání dělat to, co by dělat mohly.
Papež připomněl, že ve světě existuje problém diskriminace žen. Realita je taková, že ne všechny země jsou z kulturního hlediska ve stejné situaci jako Evropa a Spojené státy. Svatý otec zdůraznil, že církev může být hnací silou kulturních změn v souladu s hodnotami evangelia.
V návaznosti na svědectví zástupce Afriky Svatý otec ujistil, že v synodálním procesu nejde o vytvoření jediného modelu a šablony, která bude použita ve všech zemích. Synodalita je spíše učením v naslouchání, počínaje nasloucháním Božímu slovu, ale také naslouchání jeden druhému, naslouchání moudrosti druhých.
Lev XIV. zdůraznil, že Afrika je kontinent, který nám může mnoho nabídnout. Její problémy jsou často jak výzvami, tak dary. Jako příklad uvedl mladé lidi a rodinu. Porovnal přitom Afriku, která je plná nového života a mládí, s Evropou, která stále stárne. Papež zdůraznil, že pro církev je velmi důležité oslovit jak mladé lidi, tak rodiny.
V reakci na svědectví reprezentantky Oceánie papež poukázal na význam regionálních církevních organizací. Ty zvyšují citlivost k situaci v jiných zemích a podněcují církev k činnosti, například k boji proti důsledkům klimatických změn v některých zemích Oceánie. Církev musí podle Lva promlouvat, aby měnila svět a činila jej lepším.
V odpovědi na otázku zástupce Severní Ameriky se papež vyjádřil k obavám, že synodalita omezí pastorační autoritu biskupů a kněží. Zdůraznil, že je třeba pochopit, že ne všichni v církvi postupují stejným tempem, a proto musíme být k sobě navzájem trpěliví. Lev XIV. zdůraznil, že pro církev není dobré, když několik lidí vyběhne dopředu a mnoho jiných zůstane pozadu. Musíme pochopit, co se děje na různých místech, jaké jsou překážky a odkud pocházejí, řekl Svatý otec. Podle jeho názoru je také velmi důležitá formace, odpovídající příprava na různých úrovních církevního života.
V reakci na slova libanonského biskupa, který zastupoval východní církve, papež upozornil na svědectví východních křesťanů. „Jedním ze znamení naděje,“ řekl Svatý otec, „je dar nadšení, který lze nalézt jak v církvích na Blízkém východě, tak i mezi křesťany v diaspoře. Nacházíme u nich dar víry, který jim dává sílu, vytrvalost a odvahu, které potřebují, aby mohli jít vpřed, i když mnohokrát přišli o všechno.“
Při zmínce o zkušenostech katolíků v Latinské Americe papež přiznal, že církev tomuto kontinentu vděčí za mnoho. Dar víry, nadšení a ducha společenství je v mnoha případech součástí kultury těchto národů, řekl Lev XIV. Přiznal, že ho inspirují spíše konkrétní lidé a jejich nadšení pro víru než nějaké procesy. Papež připomněl, že jubileum má být časem skutečného obrácení, aby bylo možné naslouchat Božímu slovu.
Zdroj: Vatican News - polská sekce