Papež Lev se úvodem k modlitbě Anděl Páně dotkl dnešního evangelia (Mt 15,21–28). Poukázal na příklad kananejské ženy jako na důkaz toho, že víra v Krista překračuje viditelné i neviditelné hranice, a nabídl ji coby vzor pokorné, ale vytrvalé modlitby.
Tato žena, podotkl Lev XIV., se nejspíše nikdy předtím nemohla s Ježíšem setkat osobně. Přesto však ji s ním pojí jakési tajuplné pouto, jako by sama byla jeho učednicí. „Tajuplným způsobem už v ní vířa zapustila kořeny,“ dodal papež. Proto „klade svou důvěru v Ježíše, v němž rozeznává Mesiáše, Davidova potomka“.
Ježíš, který dost možná odešel do končin Sidonu a Tyru, aby se tam ve skrytu modlil a trávil čas se svými učedníky, nejprve „odolává jejím požadavkům“, protože „zasahují do jeho plánů“. V poslušnosti svému poslání se ale „nechává pohnout tím, co vidí a slyší“, zdůraznil papež Lev. Proto jí nakonec může říci: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ.“
Jako v případě této ženy, tak i v působení církve je to Boží milost, která předchází každé lidské jednání a připravuje setkání, a to i ta, která „jsou nám na obtíž“, pokračoval Lev XIV. V každém takové setkání je třeba, abychom „pozorně naslouchali a otevřeli oči i srdce vůči tomu, co nám Bůh chce říci“. Žádný člověk, který nám jde vstříc, „není odkázán jen na drobky padající ze stolu“, protože každý má u Otce své místo, připomněl Lev XIV.
Po modlitbě Anděl Páně připojil papež Lev naléhavou výzvu k zastavení násilností vůči civilnímu obyvatelstvu na Západním břehu a vyzval mezinárodní společenství k úsilí o spravedlivý a trvalý mír cestou dvou států. Sportovcům nadcházejících Středomořských her v jihoitalském Tarentu popřál, aby se jejich sportovní zápolení stalo „prorockým gestem míru a pokoje“ pro Středomoří i pro celý svět. Pozdravil přítomné poutníky a poslal požehnání putujícím do Slezských Pěkar (Piekary Śląskie v polském Horním Slezsku).
zdroj: vatican.va