Papež Lev XIV. zveřejnil poselství ke 112. Světovému dni migrantů a uprchlíků, který připadne na 27. září 2026. V souvislosti s tématem „Byť jen jedno z těchto dětí“ obrací pozornost k dětem a dospívajícím, kteří museli opustit svůj domov. Připomíná, že za statistikami stojí konkrétní lidské osudy, a vyzývá církev, instituce i celou společnost k jejich ochraně, přijetí a začlenění.
Děti a dospívající patří podle papeže k nejzranitelnějším účastníkům celosvětových migračních pohybů. Každoročně jsou jich miliony nuceny opustit domov kvůli válkám, chudobě, násilí, ekologickým katastrofám a dalším tragédiím.
Mnohé z nich během útěku ztratily rodiče, sourozence nebo přátele a staly se svědky násilí. Jiné dlouhodobě žijí odloučené od svých rodin nebo absolvují nebezpečnou cestu společně s rodiči. Papež upozorňuje také na děti, které jsou od svých blízkých odděleny v důsledku repatriace.
K těmto zkušenostem se přidávají další rizika: úmrtí na migračních trasách, obchodování s lidmi, vykořisťování, verbování do ozbrojených konfliktů, sexuální násilí či nucené sňatky. „Jejich důstojnost je pošlapávána příliš mnoha způsoby,“ konstatuje Lev XIV.
Připomíná rovněž slova papeže Františka, podle něhož jsou nezletilí migranti „trojnásobně bezbranní, protože jsou nezletilí, protože jsou cizinci a protože jsou bezmocní“.
Ústředním motivem poselství jsou Ježíšova slova: „Kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu, mě přijímá“ (Mt 18,5). Podle papeže nás evangelium vybízí, abychom nepočítali, ale rozpoznali nekonečnou důstojnost každého jednotlivého dítěte.
„Nejde o čísla ani statistiky. Evangelium nás vybízí, abychom nepočítali: byť jen jedno,“ píše Svatý otec. Každý nezletilý migrant je podle něj Božím obrazem a přítomností samotného Pána. Přijetí dítěte se proto stává nejen projevem lidskosti, ale také skutkem víry.
Lev XIV. vyzývá k odstraňování příčin, které děti nutí opouštět jejich domovy, i k zajištění ochrany v tranzitních a cílových zemích. „Nemůžeme zůstat lhostejní ani si zvyknout na tolik utrpení,“ zdůrazňuje.
Papež oceňuje rodiny, které dětem na útěku otevírají své domovy, i vychovatele, dobrovolníky a pracovníky pomáhající na migračních trasách a v přijímacích centrech. Svým nasazením podle něj dosvědčují, že láska může zvítězit nad lhostejností.
Současně vyzývá celá křesťanská společenství, aby přijetí migrantů nezůstávalo pouze abstraktním pojmem, ale proměnilo se v trvalou pastorační praxi. Péči o ně nelze svěřit jen specializovaným institucím a organizacím.
Uprchlíci a migranti mají být přijímáni jako plnoprávní členové církevní rodiny. Důležitou součástí této služby je předcházení osamělosti, izolaci a odmítání, které postihují také děti migrantů, a vytváření příležitostí, při nichž se mohou místní děti a mladí migranti společně učit vzájemnému respektu, solidaritě a přátelství.
Zranitelnost dětí podle Lva XIV. nezná konfesní hranice. Ochrana nezletilých migrantů se proto může stát prostorem konkrétního mezináboženského dialogu a spolupráce při vytváření bezpečného prostředí, v němž bude každé dítě respektováno i se svou kulturní identitou.
Papež se obrací také na veřejné a soukromé instituce, které mají při rozhodování důsledně uplatňovat zásadu nejlepšího zájmu dítěte. To zahrnuje účinnou právní ochranu, podporu slučování rodin a předcházení traumatům způsobeným odloučením.
Je podle něj nutné změnit pohled na migraci a přesunout pozornost od pouhého řízení migračních toků k bezprostřední ochraně lidských práv. Každé dítě má právo na život, vzdělání a podmínky, které mu umožní plný tělesný, duševní, duchovní, mravní i společenský rozvoj.
V závěru poselství papež svěřuje nezletilé migranty a uprchlíky ochraně Panny Marie, která spolu se svatým Josefem a malým Ježíšem sama poznala násilí, útěk a exil v Egyptě. Prosí, aby provázela jejich kroky a pomáhala křesťanským společenstvím stávat se živými a věrohodnými znameními evangelia.
Zroj: Vatican.va