Vítězství života není prázdným slovem, ale skutečností, konkrétním faktem. Vzkříšený radikálně mění perspektivu a probouzí naději, která vyplňuje prázdnotu smutku – řekl papež Lev XIV. v katechezi přednesené během generální audience na Svatopetrském náměstí.
V další jubilejní katechezi z cyklu „Ježíš Kristus, naše naděje“ papež Lev XIV. uvažoval o tom, jak Kristovo vzkříšení odpovídá na jednu z nejrozšířenějších nemocí dnešního člověka, kterou je smutek. Jak řekl Svatý otec, mnoho lidí provází v jejich každodenním životě všudypřítomný. “Je to pocit nejistoty, někdy hlubokého zoufalství, který ovládá lidské nitro a zdá se, že převládá jakýmkoli impulsem radosti“.
V této souvislosti se papež připomněl úryvek z Lukášova evangelia, který popisuje učedníky z Emauz, kteří opouštějí Jeruzalém plni zármutku nad Kristovou smrtí. „Zklamaní a skleslí opouštějí Jeruzalém a zanechávají za sebou naděje vložené do Ježíše, který byl ukřižován a pohřben. První slova tohoto příběhu se jeví jako paradigma lidského smutku: cíl, do něhož jsme vložili tolik energie už není, to, co se zdálo být podstatou život, bylo zničeno. Vše se zhroutilo ve velmi krátkém čase, mezi pátkem a sobotou, v dramatické sekvenci událostí,” líčil atmosféru známé evangelní epizody papež Lev. Když se pak vedle učedníků objevil Poutník, kterého nepoznali a kterým byl vzkříšený Ježíš, evangelium říká, že se oba zastavili “celí smutní“. Řecký výraz, který je tu užit, mluví o hlubokém smutku, “na jejich tváři se zrcadlilo ochromení duše,” řekl papež. Ježíš, který s nimi putoval, jim dovolil, aby ze sebe vylili své zklamání, a poté je upřímně pokáral za nepochopení Písma, které hovoří o utrpení a vzkříšení Krista.
Teprve u stolu poznali Pána, při lámání chleba. „Gesto lámání chleba otevírá oči srdce, znovu rozjasňuje zrak zastíněný zoufalstvím. A pak je vše jasné: společná cesta, laskavé a silné slovo, světlo pravdy... Okamžitě se znovu rozhoří radost, energie se opět rozproudí znavenými údy těla, paměť se znovu probouzí,“ řekl papež. Zdůraznil, že po návratu do Jeruzaléma oba učedníci vše vyprávěli ostatním slovy: „Pán skutečně vstal z mrtvých“.
„V tomto příslovci - skutečně - nachází naše lidská historie svůj jistý přístav. Není náhodou, že je to pozdrav, kterým se křesťané zdraví o Velikonocích. Ježíš nevstal z mrtvých slovy, nýbrž činy, svým tělem, které nese stopy utrpení, věčné znamení Jeho lásky k nám. Vítězství života není prázdným slovem, ale skutečným faktem, konkrétní skutečností,“ poukázal Lev XIV. “Kéž se nám nečekaná radost učedníků z Emauz stane vlídnou připomínkou, když se naše cesta stává obtížnou.“
„Vzkříšený radikálně mění perspektivu a probouzí naději, která vyplňuje prázdnotu smutku. Vzkříšený kráčí s námi a pro nás po cestách srdce. Svědčí o porážce smrti, potvrzuje vítězství života navzdory temnotám Kalvárie. Dějiny mají ještě mnoho důvodů k naději na dobro,“ řekl Svatý otec. A dodal: „Uznat vzkříšení znamená změnit pohled na svět, je to návrat ke světlu, abychom poznali Pravdu, která nás zachránila a zachraňuje.“
Zdroj: Vatican.va