Marta Torresová vyprávěla papeži svůj příběh o víře, naději a odpuštění

Během návštěvy pečovatelského centra Pequeño Cottolengo Don Orione v argentinském Claypole se papež Lev XIV. v pondělí 9. listopadu setkal s osmasedmdesátiletou Martou Torresovou, která od narození žije s dětskou mozkovou obrnou a je nevidomá. Její život poznamenalo opuštění matkou, dlouhé pobyty v nemocnicích i hledání domova. Papeži vyprávěla o bolesti, ale především o víře, přijetí a lásce, které jí pomohly překonat těžké životní zkušenosti.

Marta Griselda Torresová se narodila v roce 1948 s dětskou mozkovou obrnou a zrakovým postižením. Když jí bylo šest let, matka ji opustila. „Odešla z domova a už se nikdy nevrátila,“ vzpomínala během setkání se Svatým otcem. Péči o ni tehdy převzali otec a sourozenci.

Od dětství musela podstoupit řadu operací a léčebných zákroků. Dlouhá léta strávila v nemocnicích a různých zařízeních, aniž by našla místo, kde by mohla trvale žít a získat potřebnou péči. „Prošla jsem mnoha místy, protože jsem hledala, kde bych mohla žít. Všechna však byla jen dočasná a nevyhovovala mým potřebám."

Domov, který změnil její život

Zásadní obrat nastal, když se dostala do centra Pequeño Cottolengo Don Orione v Claypole nedaleko Buenos Aires. Zařízení založené v duchu odkazu sv. Luigiho Orioneho poskytuje péči lidem se zdravotním postižením a těm, kteří se ocitli v obtížných životních situacích. V současnosti zde žije přibližně 410 dospělých lidí s různými formami postižení. Pro Martu se toto místo stalo skutečným domovem. „Byl to pro mě maják světla, který rozzářil můj život. Nejen místo, kde jsem mohla žít, ale místo, kde mě přijali, poskytli mi domov a měli mě rádi,“ svěřila se papeži.

Před příchodem do centra měla dlouho pocit, že nikam nepatří. „Pomohli mi, abych se už necítila odmítaná. Po tolika letech hledání jsem měla pocit, že mě nikde nechtějí. Ale tady jsem tak šťastná, že to všechno zůstalo za mnou.“

Víra jako opora v těžkostech

Jedním z největších darů, které Marta v centru získala, bylo podle jejích slov hlubší poznání Boha. Víra v Ježíše Krista se pro ni stala oporou při překonávání každodenních obtíží. „Boha jsem hluboce poznala prostřednictvím lidí, kteří mě doprovázeli v modlitbě."

Navzdory svému zdravotnímu postižení se naučila číst Braillovo písmo, psát na psacím stroji a hrát na hudební nástroje. V centru také dlouhá léta vyučovala katechismus.Své zkušenosti se rozhodla zachytit v autobiografii s názvem Mi vida, un milagro de Dios. El amor en el dolor (Můj život, Boží zázrak. Láska v bolesti). Kniha vyšla letos v listopadu a její součástí je také dopis zesnulé matce, v němž jí Marta odpouští.

Osobní dar papeži

Na závěr svého svědectví předala Marta papeži výtisk své knihy. Vysvětlila, že jejím přáním je povzbudit další lidi, kteří procházejí podobnými životními zkouškami. „Přeji si, aby byl můj příběh známý a aby mu lidé naslouchali, protože chci konat dobro. Chtěla bych, aby pomohl těm, kdo prožívají něco podobného, aby věděli, že nejsou sami a že mají právo být přijímáni, milováni a respektováni."

Při předávání knihy Svatému otci dodala: „Tato kniha je součástí mého života. Předávám vám ji jako poděkování Bohu za všechno, co mi daroval. Mnoho křížů, ano, ale také mnoho darů.“ Papež její svědectví pozorně vyslechl a na oplátku jí věnoval růženec.

Ve své následné promluvě připomněl, že hodnota lidského života nespočívá ve výkonnosti, úspěchu ani fyzických schopnostech. „Vaše životy nejsou pro společnost přítěží, ale požehnáním,“ zdůraznil Lev XIV.

Zdroj: EWTN News