Modlitba, bolest i útěcha: Papež Lev XIV. navštívil nemocné v Bejrútu a poté se modlil na místě výbuchu v přístavu

V úterý 2. prosince, poslední den své apoštolské cesty do Libanonu věnoval papež Lev XIV. dvěma místům lidské bolesti: nejprve navštívil nemocnici La Croix v Jal Ed Dib, jedno z největších zařízení pro mentálně postižené na Blízkém východě, a poté se odebral do bejrútského přístavu na místo ničivé exploze z roku 2020.

Fotogalerie

2

V nemocnici La Croix přivítaly Svatého otce písně místního sboru, zdravotníci i řeholnice. Papež jim poděkoval za jejich službu a povzbudil je: „Ježíš přebývá na tomto místě: ve vás, kteří jste nemocní, a ve vás, kteří se o nemocné staráte.“

Zdůraznil, že přišel vyjádřit blízkost všem, kdo nesou břemeno nemoci, i těm, kteří je provázejí. Připomněl také odkaz blahoslaveného otce Jacqua, zakladatele nemocnice a františkánských sester, které zde dodnes slouží, a nazval jej „neúnavným apoštolem lásky“.

Zdravotníky označil za „milosrdné Samaritány dnešní doby“: „Jste jako ten, kdo se zastaví u zraněného, stará se o něj, zvedá ho a ošetřuje jeho rány. V Božích očích je to velkolepé dílo.“

Libanon podle papeže nesmí zapomínat na zranitelné. Varoval před společností zaměřenou na výkon a blahobyt, která přehlíží trpící. Citoval svou exhortaci Dilexi Te: „Na zraněných tvářích chudých vidíme utrpení nevinných, a tedy i utrpení samotného Krista.“

Nemocným připomněl, že právě jejich slabost je místem, kde se Bůh člověku zvláštním způsobem přibližuje: „Drží vás na dlani své ruky.“

Tichá modlitba v bejrútském přístavu

Po návštěvě nemocnice se papež odebral do bejrútského přístavu, kde se 4. srpna 2020 odehrála jedna z nejhorších tragédií v moderních dějinách Libanonu. Exploze uskladněného dusičnanu amonného připravila o život 218 lidí, více než 7 500 zranila a nejméně 300 tisíc připravila o domovy.

Na místě, které dodnes nese jizvy katastrofy, se Lev XIV. setkal s rodinami obětí. V doprovodu premiéra Nawafa Salama se v tichosti pomodlil u památníku, položil věnec, zapálil svíčku a pozvedl ruce k požehnání jmen vyrytých na kamenné desce.

Nejhlubší chvílí návštěvy byla osobní setkání. Papež přistupoval k pozůstalým – rodičům, manželům, sourozencům i prarodičům obětí. Mnozí drželi fotografie svých blízkých, mnozí plakali.

Cecile Rucos, která při explozi ztratila bratra Josepha, řekla pro Vatican News: „Jsme velmi vděční, že se papež modlí za naše mučedníky a oběti. Víme, že stojí na naší straně a pozvedá hlas pro spravedlnost. A my spravedlnost potřebujeme.“ 

Jiná žena přišla jménem rodiny dvouletého Isaaca, který zemřel doma ve chvíli, kdy tlaková vlna zničila jejich dům. Rodina nyní žije v Austrálii, ale prosila o papežovo požehnání.

Přestože od tragédie uplynulo pět let, bolest pozůstalých zůstává hluboká. Jejich největší prosbou je spravedlnost – a to, aby se na jejich ztráty nezapomnělo.