Nejvyšší soud v Alabamě rozhodl, že embrya vytvořená při umělém oplodnění by měla být považována za děti

Poté, co Nejvyšší soud v Alabamě v USA rozhodl, že embrya vytvořená při umělém oplodnění, tzv. in vitro, by měla být považována za děti, se opět otevírá debata o asistované reprodukci.

Asistovaná reprodukce je lékařský zákrok, při kterém se v laboratorním prostředí spojí spermie a vajíčko. Neplodným párům je tak umožněno početí dítěte mimo pohlavní styk. Živé embryo je později implantováno do dělohy, kde se vyvíjí až do narození. 

Je katolická církev proti umělému oplodnění?

Ano. Církev sice podporuje některé metody léčby neplodnosti pro páry, které se snaží mít děti, ale asistovaná reprodukce je v rozporu s katolickým učením. Katechismus katolické církve (KKC 2377) uvádí, že umělé oplodnění je morálně nepřijatelné, protože odděluje manželský akt od plození a zavádí vládu techniky nad původem a určením lidské osoby.

Podle Josepha Meaney, předsedy Národního katolického bioetického centra v USA, stanovil vatikánský dokument Donum Vitae z roku 1987 morální rámec v otázce asistované reprodukce. Donum Vitae uvádí, že "dar lidského života se má uskutečňovat v manželství specifickými a výlučně manželskými úkony podle zákonů vepsaných do jejich spojení." Toto učení, jak sdělil Meaney agentuře CNA, určuje zásadní rozdíl mezi léčbou, která má napomoci manželskému aktu při početí dítěte, a léčbou, která manželský akt nahrazuje. 

Donum Vitae přirovnává asistovanou reprodukci k potratu a uvádí, že skrze tyto zákroky jsou život a smrt podřízeny rozhodnutí člověka, který se tak sám staví do role dárce života a smrti. Meaney vysvětlil, že při umělém oplodnění se s dítětem zachází jako s produktem, protože se v podstatě produkují děti téměř v průmyslovém měřítku. "S lidskou osobou se nezachází jako s darem, ale spíše jako s předmětem, který má být vytvořen, může být podroben kontrole kvality a vyřazen."

Jak asistovaná reprodukce odděluje manželský akt od plození?

Při asistované reprodukci je ženě odebrána část ženských vajíček, která se získají vyvoláním tzv. hyperovulace. Jinak řečeno, ženě je podán lék, aby během jednoho cyklu uvolnila více vajíček. Vajíčka se pak kombinují se spermiemi muže. Asistovaná reprodukce tedy v konečném důsledku využívá umělých prostředků k dosažení těhotenství mimo manželský akt. Církev se domnívá, že toto odloučení je v rozporu s důstojností rodičů a dětí. 

Jak asistovaná reprodukce působí na děti?

Během celého procesu se vytvoří několik lidských embryí, ta jsou následně tříděna podle toho, jakou mají buněčnou kvalitu. Metod třídění existuje několik, zkoumá se tak, která z embryí mohou být nejvhodnější pro implantaci do dělohy.

Podle Centra pro genetiku a společnost je téměř polovina lidských embryí vytvořených v rámci asistované reprodukce během celého procesu vyřazena. To znamená vyřazení milionů lidských embryí, což se v očích církve rovná zabití milionů nevinných životů. 

Metody asistované reprodukce navíc vedou k tomu, že přebytečné množství přibližně 1 milionu lidských embryí je uchováváno ve zmrazených laboratořích, kde jsou často uložena po neomezenou dobu nebo ničena v rámci embryonálního vědeckého výzkumu.

Jaké jsou tedy alternativy k umělému oplodnění?

Katechismus (KKC 2375) učí, že je třeba podporovat výzkum zaměřený na snížení lidské neplodnosti tak, aby byly ve prospěch lidské osoby, jejích nezcizitelných práv a jejího pravého a celistvého blaha ve shodě s Božími záměry a s jeho vůlí.

Podle Donum vitae jsou postupy, které mají nahradit manželský akt, morálně špatné, zatímco ty, které mají napomoci k početí života, jsou morálně přípustné.

Církev považuje za morálně přípustné metody, jež se zaměřují na léčbu základních tělesných nebo hormonálních problémů, které způsobují neplodnost namísto aby se je snažily obejít. Takovou metodou je např. symptotermální metoda přirozeného plánování rodičovství (PPR).

Zdroj: CNA