Německá synodální cesta ve finální fázi - bilance a perspektivy

Ve Stuttgartu probíhá šesté a poslední zasedání synodální shromáždění v rámci procesu reforem německé církve, který byl zahájen v roce 2019. Zítra bude zasedání zakončeno; v těchto dvou dnech se pozornost soustředí na implementaci již přijatých usnesení, vztahy s římskou kurií, kontroverzní téma „synodálního výboru“ a problém zneužívání.

Závěrečné zasedání ve Stuttgartu v rámci šesté a poslední etapy synodální cesty pojednávající o budoucnosti katolické církve v Německu se účastní 177 laiků a zasvěcených osob, včetně členů synody (celkem asi 230), poradců, pozorovatelů a hostů. Podle generální sekretářky Německé biskupské konference Beaty Gillesové však toto zasedání rozhodně neznamená „konec“ reformního procesu, který německá církev zahájila v roce 2019 s Ústředním výborem německých katolíků (Zentralkomitee der deutschen Katholiken – ZDK) pod vedením předsedkyně Irme Stetter-Karp.

První dva dny byly příležitostí k zhodnocení dosavadních výsledků a také k posouzení patnácti dokumentů schválených od roku 2019.

Obavy formulované papežem Františkem i Lvem XIV.

Projekt synodální cesty v minulých letech vyvolal obavy ze strany Svatého stolce, ale také uvnitř samotného německého episkopátu ze strany některých delegátů. Připomeňme dopis čtyř žen, teoložek a filozofek, adresovaný v roce 2023 papeži Františkovi, ve kterém oznámily své rozhodnutí opustit Synodální cestu, protože je znepokojoval její vývoj a především myšlenky vytvoření synodálního výboru „zaměřeného na zavedení společného řídícího a rozhodovacího orgánu“ složeného z biskupů a laiků, který by rozhodoval o tématech, jako je svěcení žen, sexuální morálka a kněžský život. Organismus, který – jak napsal František – ve své navrhované podobě mohl ohrozit samotnou „sakramentální strukturu katolické církve“.

Svatý stolec se v únoru 2024 dokonce rozhodl zasáhnout dopisem, v němž požádal Německou biskupskou konferenci, aby zrušila hlasování o statutu této rady, které se mělo konat v Augsburku, a které bylo odloženo až po jednání, která již byla naplánována v Římě mezi zástupci Vatikánu a Německé biskupské konference. Dopis podepsal kromě kardinála státního sekretáře Pietra Parolina také kardinál Victor Manuel Fernández, prefekt Kongregace pro nauku víry, a tehdejší prefekt Kongregace pro biskupy, kardinál Robert Francis Prevost, dnešní papež Lev XIV. Ten také, již po svém zvolení na Petrův stolec, jasně vyjádřil svůj názor na německou synodální cestu. Během zpátečního letu z Libanonu papež neskrýval své pochybnosti o tom, zda Synodální cesta skutečně odráží „naděje“ všech katolíků v Německu nebo „jejich způsob života v církvi“. Zároveň však uvedl, že pokud „se synodalita na jednom místě prožívá určitým způsobem a na jiném místě se prožívá jinak, neznamená to, že musí dojít k rozkolu nebo rozporu“. Papež Lev dodal, že „je nezbytné pokračovat v dialogu a naslouchání uvnitř samotného Německa, aby nebyl vyloučen žádný hlas“.

„Synodální výbor“ a vztahy s Římem

Téma „synodálního výboru“ vyvstalo také během zasedání ve Stuttgartu. Biskup z Essenu, Franz-Josef Overbeckem – jeden z účastníků synody o synodalitě ve Vatikánu – se vyjádřil „optimisticky“ ohledně možnosti, že stanovy budou brzy schváleny v Římě. Overbeck oznámil, že se do Vatikánu brzy vydá na poslední jednání s Kurií. O vztazích s římskou Kurií se zmínil také mons. Bätzing ve svém úvodním projevu, když hovořil o snahách vést dialog konstruktivním způsobem. Předseda německého episkopátu uvedl, že hovořil také s kardinálem Parolinem o nezbytném vzájemném respektu mezi Synodální cestou a Římem.