Nuncius na „modré linii“ a františkáni v Bejrútu: Bůh nedal nikomu povolení zabíjet

Válečný konflikt v Libanonu nabývá na intenzitě. Zatímco apoštolský nuncius, arcibiskup Paolo Borgia, navštívil komunity přímo na hranici s Izraelem, v centru Bejrútu poskytují františkáni útočiště stovkám vysídlenců pod neustálou hrozbou bombardování, které se z jihu země přelévá i do hlavního města.

„Pusté zóny bez živé duše, hromady suti a bolestné ticho přerušované jen minometnou palbou,“ tak popsal nuncius Paolo Borgia situaci na jihu země, kam se v pondělí 16. března vydal s konvojem šesti kamionů humanitární pomoci. Cesta vedla až k tzv. modré linii, která odděluje Libanon od Izraele. V křesťanských vesnicích Rmeish, Debel a Ain Ebel nuncius osobně pomáhal vykládat léky a potraviny organizací Caritas Solidarity a L’Œuvre d’Orient.

Arcibiskup Borgia tlumočil obyvatelům blízkost papeže Lva XIV. a celé církve. „Přinesli jsme poselství naděje – plamen, který svítí i v těchto temných chvílích,“ uvedl nuncius. Cestou zpět navštívil město Tyros, kde se setkal se šíitskou náboženskou autoritou šejchem Rabbim Akhbeisim a skupinou uprchlíků v maronitské komunitě. Zdůraznil, že válka postihuje všechny bez rozdílu vyznání a vyžádala si již přes milion běženců v důsledku rozšíření konfliktu po útocích na Írán.

Klášter sv. Josefa, který leží v nejstarší části města a nemá vlastní kryt, se stal útočištěm pro zhruba 150 vysídlenců. Jsou mezi nimi rodiny z jižního Libanonu i uprchlíci ze Sýrie. „Nejmenší děti, jakmile uslyší jakýkoli hluk připomínající střelbu, utíkají se schovat do rohů nebo k matkám. Snažíme se pro ně a pro staré lidi najít bezpečnější místo k evakuaci,“ říká františkán.

Podle jeho slov nesmí být smrt nástrojem ke změně strategií, demografie nebo hranic. „Lidská bytost není objekt,“ připomíná bratr Tony. Františkáni v Gemmayzeh nehodlají své místo opustit a zůstávají nablízku těm, kteří se dnes cítí utlačovaní a zranitelní.