Papežská komise pro ochranu nezletilých zveřejnila ve čtvrtek 16. října svou druhou výroční zprávu, která přináší doporučení pro „informované naslouchání“ a pro ekonomickou, psychologickou i duchovní podporu obětí. Dokument zároveň zdůrazňuje potřebu větší transparentnosti v komunikaci, veřejného přijetí odpovědnosti ze strany církve a efektivnějších mechanismů hlášení případů.
Zpráva nabízí praktickou příručku vycházející z přímých zkušeností obětí. Jejím cílem je pomoci církevním společenstvím zavádět účinná nápravná opatření, krok za krokem postupovat při hlášení případů a usilovat o větší srozumitelnost celého procesu.
Pokyny Komise zahrnují důraz na respektující naslouchání, přístup k informacím o vlastním případu a zajištění psychologické i duchovní podpory. Součástí má být také veřejné uznání způsobené újmy a převzetí odpovědnosti. Předseda Komise, arcibiskup Thibault Verny, označil tuto misi za „neustálou pouť“.
Zpráva vychází z konzultací s oběťmi sdruženými ve zvláštní pracovní skupině a ze spolupráce s necirkevními organizacemi. Z těchto setkání vyplynula potřeba více naslouchající církve a existence jasnějších struktur pro hlášení případů.
Komise doporučuje vytvoření bezpečných prostor, kde mohou oběti sdílet své zkušenosti – i přímo s církevními autoritami. Náprava podle ní není jen individuální povinností, ale společnou odpovědností celé komunity, která má vytvářet prostředí péče, úcty a vzájemného respektu.
Zpráva rovněž vyzývá k dlouhodobé psychologické a duchovní podpoře a k finanční pomoci obětem, například při hrazení léčby. Církev má také uplatňovat přiměřené sankce vůči těm, kdo se dopustili zneužívání nebo jej kryli.
Oběti by měly mít přístup k informacím o svém případu, protože jde o důležitý krok k uzdravení. Komise proto doporučuje vzdělávací programy pro duchovní i laiky, které by podporovaly proces společného uzdravování.
Zpráva dále vyzývá k jasné komunikaci o důvodech odvolání nebo rezignací církevních představitelů a ke zjednodušení postupů při řešení případů z minulosti. Navrhuje také vznik mezinárodní akademické sítě katolických univerzit zaměřených na ochranu lidských práv a prevenci zneužívání.
Komise doporučuje zavedení povinného mechanismu hlášení na všech úrovních církevních struktur. Církevní společenství mají podle ní podporovat větší transparentnost a institucionální odpovědnost, jak zdůrazňoval papež František. Zpráva rovněž potvrzuje klíčovou roli apoštolských nunciů, kteří mají doprovázet a podporovat místní církve v ochraně nezletilých.
Zpráva shrnuje situaci v několika zemích, včetně Itálie, Gabonu, Japonska, Portugalska, Slovenska, Etiopie či Keni.
V Itálii oceňuje pokrok v oblasti prevence a ochrany, zejména díky systému vytvořenému Italskou biskupskou konferencí (CEI). Ten zahrnuje národní, regionální i diecézní úroveň, dohled a odborné školení. V zemi funguje 16 regionálních ochranných služeb, 226 diecézních a mezidiecézních center a 108 poradenských míst. Přesto Komise upozorňuje na přetrvávající regionální rozdíly a chybějící centrální úřad pro analýzu hlášení.
Zpráva konstatuje, že v mnoha částech světa, zejména v Africe, Asii a Latinské Americe, stále chybí prostředky a odborná pomoc. Přesto uvádí několik inspirativních příkladů: tradiční komunitní léčebnou praxi Hu Louifi v Tongu, výroční zprávu o doprovázení obětí v USA, revizi pokynů v Keni, Malawi a Ghaně či projekt Odvaha dívat se v diecézi Bolzano-Bressanone.
Zpráva zdůrazňuje potřebu mezidikasteriální spolupráce v rámci římské kurie. Vyzdvihuje zejména činnost Dikasteria pro evangelizaci, které podporuje přibližně 1 200 místních církví a dohlíží i na jejich ochranné programy.
Jedna část dokumentu se zaměřuje na sociální iniciativy církve. Komise oceňuje reformy, které zavedlo hnutí Fokoláre, například vznik nezávislé komise pro řešení případů zneužívání, novou politiku informování a pokyny pro podporu obětí.
Závěrem se zpráva věnuje pokroku iniciativy Memorare, kterou Komise založila v roce 2022. Program shromažďuje prostředky od biskupských konferencí, řeholních řádů a nadací a pomáhá církvím v zemích globálního Jihu s omezenými zdroji. V současnosti existuje 20 projektů po celém světě – mimo jiné ve Rwandě, Venezuele, Argentině, Keni, Hondurasu, Malawi, Panamě či Zimbabwe – a další jsou v přípravě.