Velikonoce, původně zemědělský svátek přejití od zimních k jarním pastvinám, dostávají ve Starém zákoně náplň novou (přejití z egyptského otroctví do svobody), a ještě hlubší v Novém zákoně (od starého člověka k dítěti Božímu). Proč si jejich smysl připomínat v postní době?
Velikonoce nám napovídají, kudy se v postní době ubírat, tj. od čeho k čemu přecházet. Obsah tohoto svátku je přitom možné rozebrat z mnoha úhlů. Evangelium (J 2,13-25) se soustřeďuje na jeden aspekt: přejití z chrámového kultu ke kultu v chrámě Ježíšova těla. Přesněji vzato evangelní text obsahuje dva momenty: Ježíš jednak uznává hodnotu starozákonního chrámu a kultu (proto očišťuje znesvěcený chrám a pronáší vysvětlující výrok: „Nedělejte z domu mého Otce tržnici“), jednak předvídá něco nového, nový chrám vzkříšeného těla.
Tam, kde je skutečnost, už není třeba předobraz. Ta pravá liturgie, uctívání v Duchu a v Pravdě, se bude konat v „novém Božím domě“ Ježíšova těla. Toto evangelium může snadno připadat jako samozřejmé a neaktuální, vždyť sotva kdo by Bohu přinesl oběť býka! Pozornější čtenář však odkryje velkou výzvu: očistit svůj vztah k Otci od nánosů, nově objevit, že v Kristu (a jen v něm) smím přistoupit k Otci. Není to vůbec samozřejmé, že smím vejít do svatyně Boží přítomnosti: mnohá pokolení se totiž nemohla těšit z takové výsady. Ale já mohu přijít až k trůnu milosrdenství, až před samotnou Otcovu tvář (Žid 4,16)!
Už toto ujištění by mi mohlo vyrazit dech. Mám přístup do chrámového nádvoří, ba do velesvatyně - do té skutečné, ne jen předobrazné! Bez obětních zvířat, bez krve kozlů a býků! Mohu až do samotného nitra Boží přítomnosti, až před jeho tvář. Ta cesta do velesvatyně, pečlivě střežená cherubíny s plamennými meči (Gn 3,24), je nyní konečně otevřená: mohu před Otcovu tvář. A ještě úžasnější je, že tato tvář je ke mně obrácená, rozjasněná a „usměvavá“ - není ode mě odvrácená, rozzlobená, zachmuřená. Je to tvář Otce, který se s radostí dívá na své dítě, se zalíbením poslouchá jeho blekotání (koktavou modlitbu) a s ještě větším potěšením mu dává dobré dary. ()
Postní doba je přípravou na obnovení křestního slibu při velikonoční vigilii. Tento slib je v zásadě jednoznačným rozhodnutím pro trojjediného Boha. V první, negativní části slibu vyslovujeme jasné „ne“ vůči hříchu a ďáblu, v druhé části, pozitivní, jasné „ano“ Otci, Synu a Duchu Svatému. Proč se tedy rozhodnout pro Krista? Kým chci být? Otrokem, nebo synem (dcerou)? Chci závislost, nebo svobodu?
z knihy P. Angela Scarana Nové srdce, nový život: Občerstvení pro duši na dobu postní a velikonoční (KNA 2024)