Po polední modlitbě v neděli 11. října se Lev XIV. svěřil přítomným poutníkům i posluchačům z celého světa, že jej čeká plicní operace. Nebylo to poprvé, kdy papež otevřeně hovořil o svém zdravotním stavu a prosil o modlitbu.
Se slovy „svěřuji se vaší modlitbě“ uzavřel Lev XIV. polední modlitbu, na jejímž konci oznámil, že jej čeká operace, při níž mu bude odstraněn uzlík v plíci. Připojil se tak k papežům od Pavla VI. po Františka, kteří podobně otevřeně hovořili o svém zdraví a jeho křehkosti.
O slavnosti Všech svatých, 1. listopadu 1967, zahájil Pavel VI. modlitbu Anděl Páně slovy: „Děkuji vám, milovaní synové a dcery, za váš zájem o mé zdraví.“ Tři dny poté podstoupil operaci nezhoubného nádoru, o té však při modlitbě nemluvil; navázal zamyšlením o křesťanské naději a společenství se zesnulými.
13. května 1981 byl Jan Pavel II. hospitalizován po pokusu o atentát; čtyři dny poté promluvil na poliklinice Gemelli do záznamu, který pak zazněl při modlitbě Regina caeli. Papež vyjádřil zájem o další dva zraněné při atentátu, poděkoval za společenství v modlitbě a zdůraznil, že osobně atentátníkovi odpouští. „V jednotě s Kristem, Knězem a obětí, chci obětovat své bolesti za církev a za svět,“ dodal sv. Jan Pavel II.
14. července 1992 pak při polední modlitbě poprosil o modlitbu před očekávaným zákrokem. Tři dny poté mu byl na poliklinice Gemelli operativně odstraněn nezhoubný nádor ve střevě. 29. května 1994 poděkoval lékařům, ošetřovatelům a zdravotnickému personálu, kteří o něj pečovali při zotavování ze zlomeniny stehenní kosti. Využil této příležitosti k zamyšlení nad křesťanským smyslem utrpení.
V odlišné situaci mluvil o své fyzické kondici Benedikt XVI. Když 11. února 2013 oznámil svou rezignaci na papežský úřad, dodal na vysvětlenou, že jeho síly v důsledku pokročilého věku už neodpovídají úkolu, který má plnit. Připomněl, že postavení v čele církve a hlásání evangelia „vyžadují zdatnost na těle i na duchu“, a přislíbil, že nadále bude církvi sloužit v modlitbě a trpělivém snášení slabosti.
Papež František vedl polední modlitbu 11. července 2021 z okna polikliniky Gemelli, kde se o týden dříve podrobil operaci tračníku. Poděkoval za společenství v modlitbě v době jeho hospitalizace i za péči, které se mu dostalo. Připomněl při této příležitosti, že skutečná péče zahrnuje „naslouchání, starost a něhu – gesta schopná ulehčit bolest a povzbudit nemocného člověka“. Při této příležitosti také František požádal o modlitbu za všechny nemocné, zvláště za ty v nejtěžších podmínkách, „aby nikdo nezůstal osamocen“.
Různí římští biskupové hovořili různými slovy za nejrůznějších okolností. Jejich vyjádření spojuje téma modlitby, o niž prosili a již nabízeli, ale i starost o ostatní, kteří se potýkají se slabostmi vlastními i druhých lidí. Osobní křehkost se prolíná se zodpovědností za petrovskou službu, vděčnost za duchovní blízkost s prosbou o pozornost k trpícím. I takto se uskutečňuje a upevňuje pouto pastýře a Božího lidu.