Od redakčního kávovaru

Doba vánoční nasměruje naši pozornost k Matce Boží, která je hlavní hrdinkou betlémského příběhu. V evangeliích už ji pak potkáme jen párkrát, ostatní, co o ní víme, je dílem apokryfů, tradice nebo umělecké fikce. Všechny tyto zdroje shrnuje a klade do poučených souvislostí novinář, odborník na Blízký východ a náš příležitostný komentátor Jan Fingerland. Činí tak v knize nazvané Hebrejky – Biblické matky, démonky, královny i milenky (Pražské příběhy 2022), ve které se ovšem neomezuje jen na Pannu Marii, ale jejích biblických souputnic zařadil ještě dvacet. „Celebrity“ jako Eva, Magdalena nebo žena Uriášova jsou tu bok po boku Ester, Jael nebo Lévijcově konkubíně podrobeny zkoumání kulturněhistorickému i třeba antropologickému. A bohaté využití fotografií a reprodukcí ukazuje, jak s těmito židovskými ženami zacházela naše civilizace – ať už šlo o jejich výtvarné a filmové uchopení nebo o dobově poplatné, zjednodušující výklady.

Komu více vyhovuje tradiční biblistický přístup, najde ho v loňském svazku Milana Balabána Jímavé portréty biblických žen – Milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky moci (Kalich 2021). Významný evangelický teolog a religionista (†2019) se tu do vyprávění o biblických ženách pouští s cílem zachytit jejich místo a roli ve velkém příběhu hledání Boha a zrcadlit v jejich různosti rozmanité podoby Božího mateřství. Na rozdíl od Fingerlandovy knihy tu nechybí kapitola věnovaná dvojici Noemi – Rut, která je pro mě jinak takřka archetypálním příkladem ženské solidarity, praktické vynalézavosti a schopnosti poradit si v sebenáročnějších situacích.

U knížek ještě zůstaneme. Vlastně i u žen, protože tu, kterou chci zmínit do třetice, žena namalovala. Je jí Martina Špinková, kterou bych si klidně dokázala představit i mezi starozákonními hrdinkami: mnohonásobná matka, babička, průkopnice domácí hospicové péče a také osobitá výtvarnice. V knížečce Kdesi pod nebesy (Cesta domů 2022) se spolu s uznávaným básníkem Radkem Malým chopili obrazem a veršem tématu lásky a smrti. Je to knížka pestrobarevná, kde ale nechybí odstíny šedé; knížka o lítosti, smutku, společném pití šípkového čaje, duze a veselí – prostě o tom, „jak se věci mají“, když žijeme tady na zemi. Slovo se stalo tělem, slavíme v těchto dnech – Bůh se stal člověkem. Co všechno obnáší být člověkem?