Od redakčního kávovaru

Procestovat půlku světa a přitom nevytáhnout paty z Prahy – to byl letošní 30. veletrh Svět knihy, který se v polovině května konal na pražském Výstavišti. Mezi hosty byla třeba oceňovaná portugalská spisovatelka Lídia Jorge (*1946), jíž letos vyšel první český překlad – poetický román Milosrdenství (Argo 2025). Vypravěčkou je klientka domova pro seniory a Jorge ho napsala jako poctu mamince, která zemřela na covid-19. Tématem knihy je zápas o důstojnost lidského života, lásku a přátelství až do posledních chvil.

Podle autorky, jež se věnuje těžkým tématům (salazarovské diktatuře, zločinům páchaným v koloniích, ale i deziluzi po karafiátové revoluci z roku 1974 nebo sexuálnímu násilí), to ale není kniha o smrti, nýbrž o chuti do života. Může připomenout jinou výjimečnou knihu Canto ostinato. Listopad, prožitky blízké zimy (Triáda 2023) Pavla Kolmačky, laureáta Státní ceny za literaturu.

Odcházení se ve své poslední knize Zahradník a smrt (Argo 2025) věnuje též světově proslulý bulharský spisovatel Georgi Gospodinov (*1968). Autobiograficky v ní zpracovává, jak jeho tatínek zemřel na rakovinu. Rozhovor s tímto hostem veletrhu, jenž se proslavil dystopií Časokryt (Argo 2024) pohrávající si s nostalgií po „starých dobrých časech“, která trápí mnohé evropské země, přineseme v letním dvojčísle KT.

Jiným výrazným hlasem Světa knihy pak byl běloruský spisovatel a novinář žijící ve švýcarském exilu Saša Filipenko (*1984). Domů se vrátit nemůže, protože Lukašenko, nazývaný posledním evropským diktátorem (vládne v kuse od roku 1994), by jej za účast v protestech z let 2020–21 a ostrou kritiku režimu mohl zavřít až na dvanáct let. Pronásledování čelí i Filipenkova rodina. Autor žil dříve v Moskvě a cenzuru poznal na vlastní kůži. O tom, jak ruský režim nejen v současnosti, ale soustavně v dějinách „semílá lidi na popel“, napsal v mrazivém románu Kremulátor (EuromediaOdeon 2024). Na příběhu ředitele prvního moskevského krematoria v letech 1927–1941 vykresluje totalitární vládu, která zastrašuje, korumpuje, odměňuje a nakonec požírá své vlastní děti.

Sašu Filipenka spolu s nejslavnějším současným ukrajinským spisovatelem a publicistou Andrejem Kurkovem (*1961) pozval na Pražský hrad v rámci cyklu „Literatura na Hradě“ prezident Petr Pavel. Při speciálním podvečeru „Knihou proti nesvobodě“ diskutovali o tom, jak válka dopadá na společnost a kulturu. Kurkov za ruské agrese nadále zůstává v Kyjevě a tamní situaci komentuje v médiích. Česky naposledy vyšel jeho román Šedé včely (Paseka 2023). S notnou dávkou černého humoru a grotesky vypráví o včelaři z Donbasu, který se svými úly podnikne cestu na Krym – prochází tak nejžhavějšími místy tehdy se rozvíjejícího konfliktu.

A chcete něco pozitivního? Mladí lidé čtou! Možná jiné než výše zmíněné žánry – spíš sci-fi, fantasy nebo young adult – zato nadšeně a vášnivě. Vyslechla jsem nejeden rozhovor náctiletých o tom, na jaký úlovek s podpisem autora si vystáli frontu a která všechna pokračování už z nedočkavosti zvládli přečíst – v angličtině, ještě před českým vydáním.