P. Martin Středa, ochránce Brna a kandidát blahořečení

26. srpna 1649 zemřel v Brně v pověsti svatosti P. Martin Středa SJ, kněz, provinciál, vyhledávaný duchovní vůdce a zpovědník. Jeho beatifikační proces byl zahájen teprve nedávno, nicméně od prvopočátku je P. Středa ctěn jako přímluvce a místo jeho posledního odpočinku je setrvale navštěvováno poutníky a prosebníky.

Třicetiletá válka, konflikt devastující Evropu v 1. polovině 17. stol., propukl v českých zemích a tragicky je poznamenal. Tato doba však dala našim zemím také vynikající osobnosti, které navzdory bídě, nenávisti a zmaru pomáhaly lidem alespoň koutkem oka zahlédnout tvář milujícího Boha.

Jedním z těchto výjimečných lidí byl Martin Středa, jezuitský kněz, který spojil značnou část svého života s Brnem. Právě on patří mezi ty, jimž především vděčí Brno za to, že odolalo za švédského obléhání mnohonásobné přesile – jako jediné moravské město.

Martin Středa se narodil kolem roku 1587 (prameny se v tomto údaji různí) ve slezském městě Hlivice, dnešní polské Gliwici nedaleko Katovic. Odešel za studii do Prahy, roku 1608 vstoupil v Brně do jezuitského noviciátu. Spojil tak ve svém životě tři „korunní země“. V Brně také roku 1610 složil první sliby.

Do Prahy se Martin Středa vrátil po krátkém studijním intermezzu ve Štýrském Hradci. V Praze také zažil začátek třicetileté války, stavovské povstání. Roku 1618 byl donucen spolu s ostatními jezuity opustit Čechy – rozhodnutí tzv. Direktoria stavělo jezuity mimo zákon. Vrací se do Štýrského Hradce, kde také roku 1620 přijímá kněžské svěcení.

P. Martin Středa se znovu vrací do Prahy v letech 1621–1625 a 1629–1641. Působí zde jako vyučující na univerzitě, rektor Klementina a nakonec i jako provinciál. Za svého pražského života zakusí nové vyhnanství, když je Praha obsazena saskými vojsky roku 1631. Na krátký čas, v letech 1627–1629, se stává rektorem brněnské koleje a do Brna se opět vrací roku 1641, tentokrát natrvalo.

Na počátku května roku 1645 dorazila k Brnu švédská armáda se sedmihradskými posilami, která zahájila obléhání. Pro švédského velitele Torstensona bylo Brno jedinou překážkou ve vítězném tažení na císařské sídelní město Vídeň. Nechat si v zádech nedobytou pevnost, jako bylo právě Brno, si nemohl dovolit.

Zní to neuvěřitelně, ale Brno se ubránit dokázalo. Jeho hradby hájila pětistovka vojáků a přibližně tisíc civilistů – ozbrojených měšťanů, řemeslníků, ale i studentů z jezuitské koleje. Proti nim stálo bezmála 30 tisíc profesionálních vojáků, dobře vycvičených a uvyklých boji.

Nejen studenty povzbuzoval v obraně města právě P. Martin Středa. Účastníci bojů potvrzují, že byl neustále k vidění na hradbách, nevyhýbal se ani místům, kde zuřily nejtvrdší boje, povzbuzoval, těšil, vyzýval k odvaze a především k důvěře v Boží pomoc. Pečoval o raněné, sháněl pomoc pro potřebné a samozřejmě nezanedbával ani své povinnosti kněze a jezuity.

Sám velitel obrany Brna, plukovník Louis Raduit de Souches, v době bojů ještě kalvinista, o P. Martinovi uvedl: „Zdá se, že této statečnosti při obraně dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty patera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených, takže nepřítel sám konečně nahlédl, když už nasadil všechno bojové úsilí a nastražil všechny léčky, že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z jakési nadzemské ochrany. Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě P. Martina a k rozhovoru s ním; vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj. Tomuto muži přičítám první pohnutky ke svému obrácení.“

K tomu, že vojevůdce de Souches se po válce skutečně stal katolíkem, přispělo i přátelství, které jej s P. Martinem Středou pojilo. Již v dobách obléhání Brna přesvědčoval P. Martin Středa plukovníka de Souches, že místo u kostela sv. Tomáše není nejslabším, nýbrž nejsilnějším bodem obrany – zde byl totiž uchováván obraz Panny Marie Svatotomské, v jejíž přímluvu P. Středa neustále doufal; k této důvěře vedl i své současníky, obhájce Brna.

Také městská rada si působení P. Martina Středy nesmírně cenila: „Tak veliká byla též jeho horlivost a důvěra v Boha, že kdykoliv mělo dojít k boji s obleženými, ať už před hradbami nebo za mohutného nepřátelského útoku, otec Středa po celou dobu ležel na zemi a modlitbami a vzdechy prosil o přispění nebeské moci. (…) Není pochyb, že on s Boží pomocí zachránil město Brno a celou vlast, protože její osud závisel na osudu města Brna.“

P. Martin Středa se dočkal odchodu švédských vojsk od Brna v srpnu roku 1645. Dočkal se zde i konce třicetileté války – Vestfálského míru roku 1648. A v Brně také odešel na věčnost v pověsti svatosti. Stalo se tak 26. srpna 1649. Jeho tělo očekává vzkříšení v kostele Nanebevzetí Panny Marie „u jezuitů“, od prvopočátku je toto místo navštěvováno žadateli o přímluvu. Skutečně řada vyslyšených modliteb spojených s přímluvou P. Martina Středy je doložena v průběhu staletí i z nedávných dob. Už v době totality v roce 1978 vznikl v Brně mezi několika farnostmi branný Závod Martina Středy (ZMS – vydávaný veřejně z důvodů utajení za „Závod mladých svazarmovců“). Roku 2021 byl zahájen proces beatifikace P. Martina Středy.

Zdroje:
martinstreda.cz
encyklopedie.brna.cz