Papež: Církev by měla být místem, které je přívětivé pro všechny

V homili během mše svaté u příležitosti Jubilea synodálních týmů a participativních orgánů v neděli 26. října ve Svatopetrské bazilice vyzval papež Lev věřící, aby se "pokořili jako celník v evangeliu" a našli jednotu uprostřed napětí uvnitř církve.

Během mše svaté k Jubileu synodálních týmů a participativních orgánů v bazilice sv. Petra vyzval papež Lev XIV. všechny účastníky, aby se zamysleli nad „tajemstvím církve“. Připomněl jim, že církev není pouze náboženskou institucí s hierarchií a strukturami. Církev je spíše „viditelným znamením jednoty mezi Bohem a lidstvem“, kde Bůh spojuje všechny do jedné rodiny sjednocené v lásce.

Papež dodal, že když uvažujeme o tom, co znamená církevní společenství, stvořené a zachovávané Duchem Svatým, můžeme porozumět tomu, co jsou synodální týmy a participativní orgány. „Vyjadřují to, co se děje uvnitř církve, kde vztahy neodpovídají logice moci, ale logice lásky." Dodal také, že nejdůležitější věcí v křesťanské komunitě je duchovní život.

Lev XIV. vyzval všechny účastníky, aby si pamatovali, že láska je nejvyšším pravidlem v církvi. „Nikdo není povolán k tomu, aby vládl; všichni jsou povoláni k tomu, aby sloužili. Nikdo není vyloučen; všichni jsme povoláni k účasti.“ Výzva ke společné cestě je podle papeže to, co farizejovi a celníkovi z evangelijního podobenství chybělo. I když jsou na stejném místě, jsou rozděleni a nekomunikují spolu. „Oba jdou stejnou cestou, ale nechodí spolu. Oba se modlí k Otci, ale nejsou bratři a nemají nic společného.“

Toto rozdělení pramení podle papeže především z postoje farizeje, jehož modlitba, „ačkoli se zdá být adresována Bohu, je pouze zrcadlem, v němž se dívá na sebe, ospravedlňuje se a chválí“. Cítí se nadřazený celníkovi a pohlíží na něj s despektem. Zaměřuje se tedy spíše na sebe než na svůj vztah s Bohem a ostatními. To se podle papeže Lva bohužel může stát i v křesťanské komunitě. Když ego převládá nad společenstvím, vede to k individualismu, který znemožňuje skutečné a bratrské vztahy. Může se to stát také tehdy, když si někdo myslí, že je lepší než ostatní.

Neměli bychom se však soustřediit jen na farizeje, ale měli bychom se dívat na celníka. Jeho pokora nám připomíná, že v církvi všichni potřebujeme Boha a jeden druhého. Musíme si naslouchat, milovat se a radovat se z toho, že kráčíme společně, protože Kristus patří pokorným.

Tak  můžeme žít s důvěrou uprostřed napětí v církvi – jednoty a rozmanitosti, tradice a novosti, autority a participace. „Nejde o to, je [napětí] vyřešit tím, že jedno omezíme ve prospěch druhého, ale o to, aby je Duch očistil, aby se harmonizovaly a směřovaly ke společnému rozlišování,“ argumentoval Svatý otec. Členové synodálních týmů a participativních orgánů chápou, že církevní rozlišování vyžaduje vnitřní svobodu, pokoru, modlitbu a důvěru. Nikdy se nejedná pouze o názor jedné osoby.

Papež Lev vyzval všechny přítomné, aby snili o pokornější církvi, která „se sklání, aby umyla nohy lidstvu; církvi, která nesoudí jako farizej celníka, ale stává se místem, které je přívětivé pro všechny“.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce, redakčně upraveno