Papež: I ten, kdo nemá víru, může hledat Boha

Papež Lev XIV. odpovídá v únorovém vydání revue Piazza San Pietro na dopis člověka, který se charakterizuje jako „ateista, co miluje Boha“: skutečný problém není být věřící nebo nevěřící, nýbrž hledat Boha – v tom spočívá důstojnost a krása našeho života.

„Nemůže být ateistou ten, kdo miluje Boha, kdo ho hledá s upřímným srdcem.“ Těmito slovy sv. Augustina odpověděl papež Lev jistému Roccovi z města Reggio Calabria, který napsal do redakce revue Piazza San Pietro, vydávané při vatikánské bazilice. V únorovém čísle papež děkuje Roccovi za jeho poezii; Rocco žádá o pomoc a ptá se, zda se může pokládat za ateistu a přitom milovat Boha.

„Věřím, že nevěřím, naprosto jist zhola ničím, nepřestávám prahnout po Bohu. Mým dramatem je Bůh! Mým nepokojem je Bůh!“ vyznává se Rocco ve své poezii. „To, co prohlašuje,“ odpovídá papež, „mi okamžitě připomnělo, co napsal můj milovaný otec sv. Augustin ve svých Vyznáních: »Ty jsi byl uvnitř mě a já venku. A tam jsem tě hledal.«“ Tento citát dobře objasňuje, jak se hledání Boha stává touhou.

„Skutečným problémem víry,“ pokračuje Lev XIV., „není být věřící nebo nevěřící, ale hledat Boha! On se dává najít srdci, které ho hledá; ten skutečný rozdíl, o nějž jde, není mezi věřícími a nevěřícími, nýbrž mezi hledajícími a nehledajícími.“ A dodává, že je myslitelné být „věřícím“, ale nehledat přitom Boží tvář, což znamená nemilovat ho. A naopak je možné být přesvědčen o své nevíře, a přece „hledat zapáleně jeho tvář, milovat ho, jak je tomu u Vás,“ obrací se na pisatele Rocca. „Buďme tedy všichni těmi, kdo touží po Lásce, kdo hledají Boha. V tom totiž spočívá důstojnost a krása našeho života."