Papež: Jen tehdy, když mluvíme s Bohem, můžeme o něm také mluvit

Svatý otec se při generální audienci ve středu 14. ledna zaměřil na konstituci Dei Verbum a připomněl slova Ježíše z Janova evangelia: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15,15). Právě tento výrok podle papeže vystihuje podstatu křesťanské víry.

Papež Lev XIV. připomněl slova Ježíše z Janova evangelia: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15,15). Právě tento výrok podle něj vystihuje podstatu křesťanské víry. V Ježíši Kristu se totiž zásadně proměňuje vztah mezi Bohem a člověkem, nejde už o vztah pána a služebníka, ale o přátelství.

Na tuto skutečnost navazuje i konstituce Dei Verbum, která podle Svatého otce patří k nejdůležitějším textům Druhého vatikánského koncilu. Dokument připomíná, že Bůh se člověku dává poznat nikoli z povinnosti, ale „z přebytku své lásky“. „Tímto zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby je pozval a přijal do svého společenství.,“ cituje papež slova konstituce (Dei Verbum, 2) .

Bůh podle papeže Lva vstupoval do dialogu s člověkem už na počátku dějin. Když byl tento dialog hříchem narušen, Bůh se ho nevzdal, ale znovu a znovu hledal cestu k člověku prostřednictvím smlouvy. V Ježíši Kristu pak tento dialog dospívá ke svému naplnění. Zjevení se stává definitivním a nic už nemůže člověka oddělit od Boží lásky.

Papež zdůraznil, že Boží zjevení má dialogickou povahu. Bůh mluví k člověku a zve ho ke skutečnému vztahu. V této souvislosti upozornil na rozdíl mezi opravdovým slovem a pouhým prázdným mluvením. Zatímco povrchní slova zůstávají na úrovni informací, skutečné slovo odhaluje toho, kdo mluví, a vytváří vztah. Právě takto působí Boží slovo: zjevuje Boha samotného a otevírá prostor pro přátelství .

Základním postojem člověka vůči Božímu slovu je proto naslouchání. Boží slovo má proniknout mysl i srdce. Současně je však člověk volán k odpovědi, k modlitbě. Nejde o to sdělovat Bohu něco, co by nevěděl, ale vstupovat do vztahu, který člověka proměňuje.

Zvláštní význam má podle Svatého otce liturgická a společná modlitba, v níž církev naslouchá Božímu slovu jako celek. Vedle toho má své nezastupitelné místo osobní modlitba, odehrávající se v tichosti srdce. „Čas věnovaný modlitbě a rozjímání nesmí chybět v životě žádného křesťana,“ připomněl papež a dodal, že „jen tehdy, když mluvíme s Bohem, můžeme o něm také mluvit“ .

Na závěr upozornil, že přátelství se může vytratit nejen náhlým konfliktem, ale i postupným zanedbáváním. Totéž platí i pro vztah s Bohem. Ježíšovo oslovení „přátelé“ proto není samozřejmostí, ale výzvou. Pokud je člověk přijme a o tento vztah pečuje, zakusí, že přátelství s Bohem není přítěží, ale cestou ke spáse.