Papež k vedoucím církevních hnutí: V Duchu a v církvi

Při vedení církevních institucí nejde pouze o efektivní koordinaci. V církvi má moc sakramentální charakter, je charismatem a má sloužit spáse člověka – připomněl papež při audienci pro vedoucí církevních sdružení a hnutí. Lev XIV. zdůraznil, že jsou pro církev neocenitelným darem.

Fotogalerie

2

Svatý otec zdůraznil, že hnutí a sdružení jsou velkým bohatstvím. Vyznačují se rozmanitostí povolání a charismat. Jejich členové, včetně mladých lidí, získávají dobrou formaci, jsou mezi nimi dobří evangelizátoři. To vše jim umožňuje vnášet světlo evangelia do různých oblastí kultury, umění, společenského života a práce. „Chraňte a s pomocí Boží milosti rozmnožujte všechny tyto dary! Církev vás podporuje a doprovází,“ řekl Lev XIV.

Nejen efektivní koordinace

Papež přijal na audienci účastníky setkání organizovaného Dikasteriem pro laiky, rodinu a život. Setkání bylo určeno pro moderátory sdružení věřících laiků, církevních hnutí a nových společenství. Lev XIV. ve své promluvě upozornil na specifiku řízení v církevních institucích, který vyplývá ze sakramentální povahy Církve. Nejde v ní pouze o koordinaci náboženských potřeb jejích členů.

„Církev,“ řekl papež, „byla založena Kristem jako trvalé znamení Jeho všeobecné spásné vůle a je místem, kde podle Božího záměru mohou všichni lidé v každé době přijímat plody Vykoupení a zakoušet nový život, který nám dal Kristus. V tomto smyslu je povaha církve sakramentální: má jistě vnější a institucionální rozměr se svými strukturami, ale zároveň je účinným znamením sjednocení, skrze které se podílíme na životě Nejsvětější Trojice.“

Moc a vedení je charizma

Lev XIV. připomněl, že pro sv. Pavla je vedení jedním z charismat, a tedy darem Ducha Svatého. Papež poukázal na důsledky, které z toho vyplývají, zejména pro hnutí a sdružení, jejichž vedení je svěřeno laikům.

„První z nich je, že musí sloužit dobru všech, to znamená podporovat dobro společenství, sdružení a celé církve,“ řekl Svatý otec. – Správa tedy nikdy nesmí být zneužívána k osobním zájmům nebo světským formám prestiže a moci. Druhým důsledkem je, že vedení nikdy nesmí být vnuceno shora, ale musí být darem rozpoznaným v komunitě a dobrovolně přijatým, odtud plyne význam svobodných voleb pro jeho uskutečnění. Třetím důsledkem je, že stejně jako každé charisma, i správa sdružení podléhá rozlišování pastýřů, kteří bdí nad autentičností a správným využíváním charismat.“

Varování před elitářstvím

Papež věnoval tomuto poslednímu aspektu zvláštní pozornost. „Chtěl bych zdůraznit význam tohoto rozměru jednoty s celou Církví. Velmi často se setkáváme se skupinami, které se uzavírají do sebe a domnívají se, že jejich specifická realita je jediná správná, nebo že právě ony jsou Církví. Církev jsme však my všichni a mnohem více! Proto se naše hnutí musí skutečně snažit žít ve společenství s celou církví na diecézní úrovni, a biskup je zde velmi důležitou postavou.“

Papež také poukázal na potřebu vzájemného naslouchání, společné odpovědnosti, transparentnosti, bratrské blízkosti a společného rozlišování. „Jsou to jednoduché pokyny,“ řekl, „ale při výkonu moci je vždy třeba mít je na paměti.“

Lev XIV. doporučil hnutím a sdružením, aby střežily své charisma a dědictví a zároveň se prorockým způsobem otevíraly aktuálním potřebám a výzvám.

- kb -