Papež ke sdružení svatých Petra a Pavla: Úsměv je most

Vatikán. Papež František dnes přijal členy Sdružení svatých Petra a Pavla, tedy asociace, která uchovává ideály Palatinské gardy, jedné ze čtyř někdejších papežských gard. Tato čestná stráž složená z dobrovolníků byla v roce 1970 rozpuštěna, avšak již o rok později papež Pavel VI. založil zmíněné sdružení, které tedy oslavilo půlstoletí existence.

Jeho členy se mohou stát katolíci žijící v Římě, kteří podle asociačních stanov chtějí “vydat zvláštní svědectví o křesťanském životě, apoštolátu a věrnosti Svatému stolci”, prostřednictvím různých kulturních a charitativních aktivit i v rámci služby, vykonávané při papežských bohoslužbách ve Vatikánské bazilice. Papež František ocenil tento posun při dnešní audienci: “Je dobré, že jste se za toto půlstoletí života dostali od “čestné palácové stráže” ke “službě” poutníkům”.

Co představuje vaše padesátiletá historie?, dotazoval se dále František a odpověděl si názvem asociačního časopisu, který se jmenuje “Setkání” (Incontro). Ve skutečnosti se vaše dějiny skládají z nepřetržitých “setkání”, vyvodil.

“V setkání je vždy pohyb. Pokud budeme všichni stát na místě, nikdy se nesetkáme. “Život je umění setkání, i když v něm panuje tolik neshod” (Fratelli tutti, 215). Ale právě to je život: umění setkávat se. Setkání je jako kyslík života. Proto potřebujeme kulturu setkávání, protože “jako lidé bychom měli vášnivě usilovat o setkávání s druhými, o hledání kontaktů, budování mostů, plánování projektů, v nichž se počítá s každým” (ibid., 216). To je kritérium, které dává smysl vašemu každodennímu nasazení - a já vám za to moc děkuji! Svými každodenními službami se stáváte řemeslníky setkání, kteří přinášejí teplo Ježíšovy laskavosti těm, kdo vstupují do baziliky svatého Petra, těm, kdo potřebují poradit, těm, kdo potřebují úsměv, aby se cítili jako doma. Setkání vždy povzbuzuje úsměv. Úsměv je most.”

Papež připomněl slova sv. Jana XXIII: “Vkládám své oči do tvých očí, své srdce přikládám k tvému srdci”, která podle jeho soudu dobře vyjadřují křesťanský smysl setkání. Poté se k členům sdružení obrátil s výzvou, díky níž se jeho cenná služba bude nadále stávat svědectvím i v prostředí, které dosud pociťuje dopady pandemie. “Začněme znovu s větší lidskostí, s pohledem upřeným na Ježíše, s nadějí v srdci”, vybízel papež.

“Začněme znovu. Jistě si vážíme toho, co jsme zažili, máme na paměti, že jsme se všichni trochu změnili a, jak doufám, zlepšili, ale vždy jsme připraveni sloužit podle hesla vašeho sdružení: “Fide constamus avita”: “Pevně vytrvejme ve věrnosti našich otců”. S větší lidskostí. (…) to, na čem v životě opravdu záleží, jsou lidské vztahy. Všichni cítíme potřebu milovat, žít jednotněji, slyšet dobrá a povzbudivá slova, která k nám promlouvají, a na oplátku je dávat s nadějí. Povzbuzuji vás, abyste tuto tvář nadále ukazovali s větší lidskostí. A přitom hledět na Ježíše. (…) Když se na něj díváme, cítíme se stále více povoláni ke každodenní službě spočívající v přijetí, sdílení, bratrském naslouchání a lidské blízkosti. Věřím, že tímto způsobem můžeme na základě skutků ukázat krásu a sílu evangelia”.

A konečně je třeba chovat naději v srdci, upozornil František. Na cestě věřícího člověka nesmí nikdy chybět naděje, která nikdy nezklame.

“Patříme Kristu, jsme do něj vštípeni skrze křest; v nás je jeho přítomnost, jeho světlo, jeho život. Kráčejme tedy podporováni jeho slovem: je to slovo života. Kráčejme s radostí a nadějí a vězme, že Pán nás nikdy nepřestane podporovat v našem úsilí o dobro. Říkám to zvláště mladým lidem: povzbuzuji vás, abyste své síly věnovali potřebným a stali se lidmi schopnými opravdového a upřímného setkání”.

Loučil se papež s členy Asociace sv. Petra a Pavla, které před závěrečnou společnou modlitbou svěřil jejich patronce, Panně Marii, Virgo Fidelis.