Papež Lev XIV. a patriarcha Tawadros II.: Jednota křesťanů jako naléhavé poselství smíření

U příležitosti Dne koptsko-katolického přátelství se dnes dopoledne uskutečnil srdečný telefonický rozhovor mezi papežem Lvem XIV. a koptským ortodoxním patriarchou Tawadrosem II. Svatý otec v něm zdůraznil, že v konflikty sužovaném světě musí křesťané společně svědčit o evangeliu a usilovat o usmíření, zejména na Blízkém východě.

Fotogalerie

4

Vatikánské tiskové středisko dnes potvrdilo, že papež Lev XIV. hovořil s patriarchou Tawadrosem II. v duchu „bratrské srdečnosti“. Tento kontakt navazuje na tradici založenou v roce 2013, kdy byl tento den ustaven jako připomínka historického sblížení mezi Římem a Alexandrií, započatého před více než padesáti lety setkáním Pavla VI. a Šenudy III.

Překonávání překážek a společná odpovědnost

Během hovoru oba představitelé vyjádřili vůli „dodat nový impulz“ vzájemným vztahům a hledat cesty, jak překonat případné překážky v dialogu víry a lásky. Papež i patriarcha si jsou vědomi společné odpovědnosti za hlásání evangelia v dnešní době, která je poznamenána hlubokým rozdělením.

Lev XIV. v doprovodném listě k této příležitosti připomněl, že křesťanské přátelství není pouze vágně definovaným citem, ale samotným středem víry. Zdůraznil, že právě z přátelství s Kristem musí vyrůstat i posilování vazeb mezi oběma církvemi.

Odkaz mučedníků a ekumenismus

V souvislosti s přetrvávajícím napětím na Blízkém východě zazněla v rozhovoru naléhavá výzva k jednotě. Papež připomněl, že křesťané jsou voláni k tomu, aby byli společnými nositeli pokoje. V této souvislosti odkázal na „mocnou přímluvu a příklad bezpočtu mučedníků“, kteří pro Kristovo jméno trpěli, čímž odkázal na hluboké duchovní pouto, které obě církve v utrpení spojuje.

Plody apoštolské cesty do Niceje

Svatý otec se rovněž ohlédl za loňským rokem 2025, kdy si křesťanský svět připomněl 1700. výročí Prvního ekumenického koncilu v Niceji. Vyjádřil naději, že reflexe spojené s tímto jubileem i nadále posilují touhu po viditelné jednotě církve, která je zakořeněna ve společném křtu a vyznání víry.

Papež Lev XIV. v závěru své zprávy popřál celé koptské církvi kvetoucí společenství a vyjádřil naději, že společná pouť v pravdě a lásce povede k plné eucharistické jednotě.

Základy dnešních vřelých vztahů byly položeny v květnu roku 1973, kdy se v Římě setkali papež Pavel VI. a patriarcha Šenuda III. Šlo o první setkání římského biskupa a koptského patriarchy po patnácti stoletích odloučení, které následovalo po Chalcedonském koncilu (451). Výsledkem této historické návštěvy bylo podepsání Společné christologické deklarace, v níž obě církve po staletích nepochopení společně vyznaly víru v jednu přirozenost vtěleného Slova. Významným gestem smíření byl tehdy dar papeže Pavla VI., který patriarchovi předal relikvie sv. Marka, patrona a zakladatele církve v Alexandrii. Tento akt ukončil dlouhotrvající teologické spory a otevřel cestu k praktické spolupráci a bratrskému dialogu, který dnes papež Lev XIV. a patriarcha Tawadros II. dále rozvíjejí.

Jádrem sporu mezi Římem a koptskou církví byla otázka, jakým způsobem se v osobě Ježíše Krista spojuje jeho božství a lidství.

Chalcedonská definice (katolická): Učila, že Kristus má dvě přirozenosti – lidskou a božskou –, které existují v jedné osobě nesmíšeně a neoddělitelně.

Koptská tradice (alexandrijská): Vycházela z učení sv. Cyrila Alexandrijského o jedné složené přirozenosti vtěleného Slova. Koptové se obávali, že mluvit o „dvou přirozenostech“ by mohlo vést k představě, že Kristus byl dvěma různými bytostmi.

Po staletí se obě strany vzájemně obviňovaly z bludů: katolíci považovali kopty za „monofyzity“ (popírající Kristovo lidství), zatímco koptové vnímali chalcedonské křesťany jako ty, kteří Krista nepřípustně rozdělují. Tento pat byl prolomen až zmíněným setkáním Pavla VI. a Šenudy III. Oba představitelé učinili průlomové prohlášení, v němž uznali, že podstata jejich víry v Krista je totožná. Redefinovali spor nikoliv jako spor o pravdu, ale jako nedorozumění v terminologii.

V prohlášení se shodli, že Ježíš Kristus je „dokonalý ve svém božství a dokonalý ve svém lidství“ a že obě tyto stránky jsou spojeny v jednotu „bez smísení, bez prolnutí, bez změny a bez rozdělení“. Tímto aktem uznali, že odlišné vyjadřování (dvě přirozenosti vs. jedna složená přirozenost) popisuje stejné tajemství vtělení. Právě na tuto „shodu v podstatném“ dnes navazuje i papež Lev XIV. ve svém dialogu s patriarchou Tawadrosem II.

Kontinuita dobrých vztahů

Dialog mezi Římem a Alexandrií nabral na intenzitě během pontifikátu sv. Jana Pavla II., který v jubilejním roce 2000 navštívil Egypt a setkal se s patriarchou Šenudou III. v jeho sídle v Káhiře. Tato cesta potvrdila společné odhodlání k jednotě tváří v tvář výzvám nového tisíciletí. Zásadní obrat však přinesl rok 2013, kdy patriarcha Tawadros II. navštívil Vatikán krátce po zvolení papeže Františka. Právě tehdy se zrodila tradice slavit 10. květen jako „Den koptsko-katolického přátelství“. Papež František tento vztah dále prohloubil svou návštěvou Káhiry v roce 2017 a především historickým rozhodnutím z roku 2023, kdy do Římského martyrologia zapsal 21 koptských mučedníků zavražděných v Libyi, čímž uznal ekumenismus krve jako nejvyšší svědectví víry.

-dv-