Papež Lev XIV.: Jakou církev lidé nacházejí ve chvílích své největší křehkosti?

Ve Vatikánu začalo ve středu 7. října setkání představitelů východních církví a předsedů biskupských konferencí u příležitosti desátého výročí apoštolské exhortace Amoris laetitia. Českou biskupskou konferenci zastupuje její předseda, olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. Papež Lev XIV. při zahájení vyzval účastníky, aby sdíleli zkušenosti místních církví a odvážně se zabývali otázkami a obtížemi, kterým dnes rodiny čelí.

Setkání s názvem „Deset let od Amoris laetitia: hlásat dnes evangelium s rodinami“ se koná od 7. do 14. října v Aule Pavla VI. Program zahrnuje společná jednání, práci ve skupinách i modlitbu. Zakončí jej mše svatá, kterou bude slavit papež Lev XIV. Z jednání vznikne také souhrnná zpráva.

Podle papeže nastal čas společně zhodnotit, jaké plody přinesla exhortace papeže Františka o lásce v rodině v různých částech světa. Sdílení zkušeností má pomoci obnovit úsilí církve doprovázet rodiny v jejich současných výzvách i křehkosti.

„Doufám, že se z mnoha příběhů, které přinášíte ze svých církví a z různých kulturních prostředí, postupně utvoří společné vyprávění o těchto deseti letech, prostoupené radostí a nadějí, které nám umožní poctivě čelit zkouškám a obtížím, jež přetrvávají,“ uvedl Lev XIV.

Rodina jako součást poslání církve

Papež připomněl, že zájem církve o manželství a rodinu navazuje na cestu vytyčenou Druhým vatikánským koncilem. Koncilní otcové zařazením tématu důstojnosti manželství a rodiny do konstituce Gaudium et spes zdůraznili, že rodinný život nabízí důležitý klíč k porozumění kulturním, ekonomickým, společenským i politickým otázkám, včetně úsilí o mír mezi národy.

Exhortace Amoris laetitia podle Lva XIV. představuje významnou etapu této cesty. Vyzývá totiž k tomu, aby církev brala vážně povolání rodin a jejich odpovědnost za hlásání evangelia. Existují místa a okolnosti, v nichž se církev může stát „solí země“ právě prostřednictvím laiků, zejména rodin.

Rodiny se na poslání církve podílejí v každodenním životě: láskou a věrností, péčí a odpuštěním, výchovou dětí a předáváním víry, pozorností vůči seniorům a zranitelným lidem i službou společnosti. Tím vším vydávají svědectví o evangeliu.

Úkolem pastýřů je podle papeže hlásat krásu Božího záměru s manželstvím a rodinou a jeho povolání k lásce a něze. To však vyžaduje nejen doprovázení, ale také naslouchání. I od rodin, které procházejí obtížemi, osamělostí nebo zdánlivým neúspěchem, se může církev mnohému naučit.

Odvážně čelit současným otázkám

Lev XIV. upozornil na rostoucí vzdálenost mezi tím, jak lidé prožívají sexualitu a intimitu, a křesťanským pojetím manželství. Mladí lidé nadále touží po lásce, věrnosti a sounáležitosti, mnozí však obtížně nacházejí způsob, jak tuto představu uskutečnit ve vlastním životě. Někdy také pochybují, zda je celoživotní závazek cestou k naplnění jejich tužeb.

Jejich rozhodování a představy o budoucnosti ovlivňují také ekonomická nejistota, migrace, násilí, osamělost a další podoby citové křehkosti.

Papež proto vyzval k poctivému hledání odpovědí: Co lidé za těmito kulturními proměnami skutečně hledají? Co nám odhalují jejich radosti a naděje, smutky a úzkosti? Kdy jazyk a praxe pastorace otevírají cestu a kdy naopak nedokážou oslovit lidské srdce nebo podpořit úsilí o dobro?

Blízkost rodinám v jejich křehkosti

Zvláštní pozornost věnoval papež zkušenosti křehkosti, která ovlivňuje lidský život i vztah k Bohu a církvi. Klade před nás otázku, zda dokážeme zůstat druhým nablízku i tehdy, když se jejich život nevyvíjí podle původních nadějí, a zda umíme rozpoznat působení milosti také v situacích poznamenaných omezeními, zraněními a zdánlivým selháním.

Křehkost podle Lva XIV. patří k lidskému životu i k životu církve. K naplňování Boží vůle potřebujeme milost, odpuštění a nové začátky. Také věrnost je darem, který přijímáme, a cestou, kterou postupně obnovujeme, často právě prostřednictvím zkoušek.

„Jakou církev tedy lidé nacházejí právě ve chvílích své největší křehkosti? Pomáhají jim naše společenství objevit, že v nich stále mají své místo, odpovědnost a dary, které mohou nabídnout? Mohou se s pravdou, kterou hlásáme, setkat prostřednictvím trpělivosti, blízkosti a milosrdenství našeho pastoračního působení? Jak jim můžeme hlásat plnost evangelního učení o rodině?“ položil papež účastníkům otázky k zamyšlení.

Naslouchání jako cesta k obnově pastorace

Papež vyzval účastníky, aby těmto otázkám věnovali náležitou pozornost a nechali k sobě promlouvat Ducha Svatého také prostřednictvím situací, které pro ně mohou být náročné. Rozmanitost zkušeností místních církví může být přínosem pro rozlišování celé církve a pro hledání nových cest hlásání evangelia.

Zdůraznil rovněž potřebu diskrétnosti a důvěrnosti během jednání. Vzájemné naslouchání a otevřenost podnětům Ducha Svatého podle něj mohou probudit pastorační tvořivost potřebnou tváří v tvář novým otázkám.

„Kéž nám Pán dá svobodu naslouchat si navzájem, moudrost rozpoznávat jeho působení uprostřed jeho lidu a odvahu následovat jej tam, kam nás vede, aby se evangelium každý den stále plněji stávalo dobrou zprávou pro rodiny na celém světě,“ uzavřel Lev XIV.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce