Papež Lev XIV. k Jubileu sportu: Nikdo se nerodí jako šampion nebo svatý

Na svátek Nejsvětější Trojice, která připadla na závěrečný den Jubilea sportu, předsedal papež Lev XIV. v bazilice sv. Petra slavnostní bohoslužbě, které se účastlily tisícovky sportovců všech úrovní, původů a sportovních odvětví.

Ve své homilii papež uvažoval o tom, jak neobvyklé se může zdát spojení Nejsvětější Trojice a sportu. Poukázal však na to, že jelikož každá dobrá lidská činnost nějakým způsobem odráží Boží nekonečnou krásu, „je i sport rozhodně jednou z nich“.  

„Sport nám může pomoci setkat se s Bohem, protože nás vybízí k navazování vztahů s ostatními, a to nejen navenek, ale především uvnitř nás samých“. Pokud tomu tak není, sport se podle papeže stává „pouhou prázdnou soutěží nafouknutých eg“.

Na sportovních akcích používají italští diváci k povzbuzování sportovců slovo „dai“, které doslovně znamená „dávat“. Papež vyzval všechny, aby o tom přemýšleli. Sport není jen o fyzických výkonech, ale vyžaduje od sportovců, aby se obětovali pro druhé – „pro naše osobní zdokonalení, pro naše sportovní fanoušky, pro naše blízké, naše trenéry a kolegy, pro širší veřejnost a dokonce i pro naše soupeře“.

Citoval slova svého předchůdce sv. Jana Pavla II., který byl sám velký sportovec: „Sport je radost ze života, hra, oslava." Papež Lev pak navrhl tři kategorie, ve kterých může sport pomoci rozvíjet lidské a křesťanské hodnoty: osamělost, digitální společnost a soutěživá společnost.

Za prvé, osamělost výrazně ovlivňuje naši společnost, protože důraz se přesunul z „nás“ na „mě“. To vede k poklesu zájmu o druhé. Sport však může nabídnout řešení. Svatý otec zdůraznil, že sport učí hodnotě spolupráce a sdílení. V důsledku toho se sport může „stát důležitým prostředkem smíření a setkávání: mezi národy, v rámci komunit, škol, pracovišť a rodin“.

Pokud jde o stále rostoucí digitální společnost, se kterou se každý den setkáváme, papež Lev uvedl, že sport může pomoci čelit účinkům technologií, která rozděluje lidi. Nabízí alternativu k virtuálním světům a pomáhá „zachovat zdravý kontakt s přírodou a skutečným životem, kde se prožívá pravá láska“.

Třetím aspektem je soutěživá společnost, která se zdá být příznivá pouze pro silné. Sport nás naopak může naučit, jak prohrávat. Nutí nás konfrontovat se s jednou z nejhlubších pravd o naší lidské podstatě: naší křehkostí, s našimi omezeními a s našimi nedokonalostmi. To je podle něj zásadní, protože právě díky těmto zkušenostem se naše srdce otevírají naději.

Papež Lev vyvrátil představu, že existují sportovci, kteří nikdy neprohrávají ani nedělají chyby. „Šampioni nejsou dokonale fungující stroje, ale skuteční muži a ženy, kteří když upadnou, najdou odvahu znovu se postavit na nohy."

Papež Jan Pavel II. nebyl jediným svatým, který byl sportovcem. Sport hrál důležitou roli v životě mnoha moderních svatých. Papež Lev připomněl blahoslaveného Piera Giorgia Frassatiho, patrona sportovců, který bude kanonizován 7. září tohoto roku. Frassatiho život nám ukazuje, že „nikdo se nenarodí jako šampion, nikdo se nenarodí jako svatý“, je to každodenní trénink, který nás přibližuje o krok blíže k našemu konečnému vítězství.

Na závěr papež Lev XIV. vyzval přítomné sportovce, aby odráželi ve všech svých činnostech lásku Trojjediného Boha a vyzval je, aby se svěřili Panně Marii, která jim pomůže dosáhnout „největšího vítězství ze všech: odměny věčného života“.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce, redakčně upraveno