Papež Lev XIV. oceněn Medailí svobody

Každoročně uděluje Národní ústavní centrum USA tzv. „Medaili svobody“. Oceňuje jí osobnosti, které s odvahou a nasazením usilují o větší míru svobody pro lidstvo na celém světě. V pátek 3. července – bezprostředně před 250. výročím vyhlášení nezávislosti Spojených států amerických – byl touto medailí oceněn papež Lev XIV. za své celoživotní dílo ve prospěch svobody vyznání, svědomí a projevu po celém světě.

Obřad předání medaile se konal v sídle Národního ústavního centra v americké Philadelphii (Pensylvánie). Začal v 10.45 místního času, tj. 16.45 SELČ. Ceremoniálu se účastnili guvernér státu Pensylvánie, arcibiskup Philadelphie a další představitelé veřejného i náboženského života. Papež Lev se připojil prostřednictvím videohovoru.

Ve svém projevu se Lev XIV. přihlásil ke svým americkým kořenům coby „syn této velké země, založené odvážnými lidmi, kteří snili o svobodě a lepším životě pro sebe i své děti“. S prosbou o Boží požehnání pro americkou budoucnost vyslovil také přání, aby „vznešené ideály zakotvené v úvodních slovech Deklarace nezávislosti nadále vedly k rozkvětu země v jednotě, spravedlnosti a pokoji“.

Jakkoli slova o rovnosti všech lidí a jejich nezcizitelných právech vycházejí z typického slovníku osvícenství, pokračoval Lev XIV., jejich základem je „pojetí člověka inspirované úžasnou biblickou vizí muže a ženy stvořených k Božímu obrazu“. Právě zde lze odhalit základ „lidské důstojnosti, která předchází vzniku všech států a jejíž ochrana je pro tyto státy ustavujícím principem“.

Z minulosti Spojených států také papež Lev připomněl ochotu této země „otevřít dveře vlnám migrantů a umožnit jim a jejich dětem sehrát svou roli v utváření budoucnosti národa“. Zmínil také americkou účast ve dvou světových válkách jako „ochotu vyjít ze sebe sama v nejtemnějších časech minulého století a třeba i za cenu velikých obětí nasadit se pro věc svobody i mimo vlastní hranice“.

Právo na život a svoboda

První základní právo – právo na život – uvedl papež do souvislosti s nutností respektovat lidský život v jakékoli fázi a podobě (což je ostatně i papežovým modlitebním úmyslem na tento měsíc). „Životnost národa je spojena s přístupem k lidskému životu a jeho doceněním,“ zdůraznil. „Morální velikost národa se projevuje především v jeho schopnosti podporovat, chránit a rozvíjet životy všech lidí, především nejzranitelnějších a těch, jejichž hodnota je zpochybňována.“

Lev XIV. se také přihlásil k myšlence svobody, zvláště svobody vyznání a svědomí, která „pokládá za posvátný vnitřní svět člověka, kde se v hloubi srdce utvářejí přesvědčení a rozhodnutí podle hlasu svědomí“. Vyjádřil naději, že tato myšlenka povede ke kultivované diskusi „při hledání společného dobra s respektem vůči názoru druhých a se společným základem v podpoře pokoje a smíření doma i ve světě“.

Jednota, která přetrvá

S odkazem na motto Spojených států E pluribus unum – „Z mnohých jedním“ – se papež Lev věnoval otázce, co je principem skutečné jednoty: „Aby národ mohl skutečně rozkvétat, musí být opravdu sjednocen, ne však momentálními požadavky, nýbrž ideály, které v průběhu času nevyblednou.“ Právě principy sdílené lidské důstojnosti, rovnosti a základních práv „nechť jsou provždy zdrojem této jednoty a světlem přítomného okamžiku i budoucích let“, vyslovil své přání Lev XIV.

Závěrem svěřil papež všechny přítomné i budoucnost Spojených států „Tomu, jenž je sám zdrojem pravé svobody a trvalého míru a pokoje, Tomu, jehož vlastním jménem je Pokoj“. Svůj projev zakončil tradičním zvoláním God bless America – „Bůh žehnej Americe!“