Papež Lev XIV. navštívil ve čtvrtek 16.října sídlo Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) v Římě u příležitosti Světového dne výživy a 80. výročí založení této instituce. Ve svém projevu vyzval k celosvětovému úsilí o vymýcení hladu a podvýživy, které označil za „morální ránu zasahující celou lidskou rodinu“.
Papež připomněl, že hlad a podvýživa nejsou jen ekonomickým nebo politickým problémem, ale především lidskou a morální výzvou. „Kdokoli trpí hladem, není cizincem. Je to můj bratr a já mu musím bezodkladně pomoci,“ prohlásil.
Zdůraznil, že i osmdesát let po vzniku FAO miliony lidí stále nemají dostatek jídla a vody a že boj proti tomuto "zlu" vyžaduje úsilí všech – vlád, institucí i jednotlivců. Připomněl také alarmující čísla: více než 670 milionů lidí na světě usíná hladových a 2,3 miliardy trpí nedostatečnou výživou. „To nejsou jen statistiky,“ řekl papež. „Jsou to zmařené životy a matky, které nemohou nakrmit své děti.“
Papež vyjádřil hluboké znepokojení nad tím, že jídlo je v některých konfliktech zneužíváno jako válečná zbraň. Takové jednání označil za „krutou strategii, která upírá mužům, ženám i dětem jejich nejzákladnější právo – právo na život“.
Připomněl, že Rada bezpečnosti OSN už dříve označila hladovění za válečný zločin, a dodal: „Ticho těch, kdo umírají hlady, křičí do svědomí lidstva. Hlad není osudem lidstva, ale jeho zkázou.“ Papež Lev XIV. vyzval světové lídry, aby se neomezovali na proklamace, ale skutečně jednali. „Slogany lidi z bídy nevytáhnou, ,musíme upřednosnit člověka před ziskem a zajistit potravinovou bezpečnost, přístup ke zdrojům a udržitelný rozvoj venkova.“
Odsoudil plýtvání potravinami v bohatých zemích, zatímco jinde lidé hladoví, a označil to za „pobuřující paradox“. Připomněl slova svého předchůdce papeže Františka, že plýtvání jídlem znamená plýtvat lidmi.
K letošnímu tématu Světového dne výživy papež uvedl, že voda je základem života i potravinové bezpečnosti. „V době rozdělení a lhostejnosti není jednota skrze spolupráci jen ideálem, ale povinností,“ prohlásil. „Pouze společnými silami můžeme vybudovat budoucnost, v níž bude potravinová bezpečnost právem, nikoli výsadou.“ Zvláštní uznání vyjádřil ženám, které označil za „tiché architektky přežití, první, které zasévají naději, a pečlivé správkyně stvoření“.
Papež zdůraznil význam dialogu mezi národy a obnovy mezinárodní spolupráce. Upozornil, že hlas chudých musí být slyšen přímo, a vyzval světové společenství, aby nenechávalo bez povšimnutí utrpení lidí na Ukrajině, v Gaze, na Haiti, v Afghánistánu, Mali, Středoafrické republice, Jemenu či Jižním Súdánu.
„Neunavujte se prosit Boha o odvahu a sílu pracovat pro spravedlnost, která přinese trvalé dobro.“