Papež Lev XIV. ukončil svou první apoštolskou cestu

Papež Lev XIV. završil svou návštěvu Libanonu setkáním s věřícími na bejrútském nábřeží, kde slavil mši svatou za účasti tisíců křesťanů z různých částí země. Na bejrútském letišti vyjádřil vděčnost za čas strávený se zdejšími lidmi, připomněl duchovní bohatství země a vyzval k ukončení násilí.

Ve své homilii papež vyzval Libanonce k „odzbrojení srdce“, tedy k dobrovolnému odmítnutí hněvu, nenávisti a touhy po odvetě. Zdůraznil, že mír není pouze výsledkem diplomatických jednání, ale rodí se nejprve uvnitř lidských srdcí a v ochotě přijímat druhé jako bratry a sestry. Libanonské křesťany povzbudil, aby neztráceli odvahu ani naději, a připomněl jim, že jejich víra může být světlem ve společnosti sužované nestabilitou.

Na závěr cesty, během promluvy na bejrútském letišti, papež znovu vyzval k dialogu, smíření a společnému budování míru. Apeloval na celý Blízký východ, aby hledal řešení napětí nikoli silou, ale cestou spravedlnosti, vzájemného porozumění a trpělivého vyjednávání. Ozbrojené konflikty podle něj nikdy nepřinášejí skutečný klid; mír je výsledkem vytrvalosti, odvahy a ochoty odpouštět.

V závěru promluvy se vrátil k myšlence svatého Jana Pavla II., který prohlásil, že „Libanon je více než země – je to poselství.“ Papež Lev tuto ideu znovu vyzdvihl jako ideu, která se může stát skutečností, pokud lidé této země dokážou společně doufat, spolupracovat a obnovovat důvěru.

Rozloučení zakončil modlitbou a požehnáním Libanonu, celého Blízkého východu i světa. Na závěr pronesl arabské „Shukran, ila al-liqa’“ – Děkuji, na shledanou.