"Papež mluví o míru, ale..."

Editorial. Způsoby zlehčování Františkových slov odvoláváním se na okolnosti.

"Papež mluví proti zbrojení, ale... Papež jedná jako papež, ale... Papež nemůže říkat nic jiného, než co říká, ale...". V mnoha rozpačitých komentářích se vždy objevuje "ale", které doprovází Františkovo jednoznačné "ne" válce, aby ho „dalo do souvislostí“ a oslabilo. Není-li možné interpretovat slova římského biskupa v požadovaném smyslu, není-li možné je nijak "ohnout" ve prospěch urychleného zbrojení v důsledku agresivní války, kterou rozpoutal Vladimir Putin proti Ukrajině, pak se od nich člověk elegantně distancuje s tím, že ano, papež může říkat jen to, co říká, ale pak musí rozhodnout politika. A politika západních vlád se rozhoduje zvýšit již tak mnohamiliardové výdaje na nové a stále sofistikovanější zbraně. Miliardy, které se nedařilo najít pro rodiny, pro zdraví, pro podporu pracovních příležitostí, pro přijímání potřebných, k boji s chudobou a hladem.

Válka je avantýrou bez návratu, opakuje František po vzoru svých bezprostředních předchůdců, zejména sv. Jana Pavla II. Slova papeže Wojtyły u příležitosti dvou válek v Iráku a války na Balkáně byla také "kontextualizována" a "uváděna na pravou míru", a to i uvnitř církve. Papež, který na začátku svého pontifikátu žádal, "nebát" se otevřít "dveře Kristu", v roce 2003 marně prosil tři západní státníky, kteří chtěli svrhnout režim Saddáma Husajna, aby od tohoto úmyslu ustoupili. Kdo může s odstupem téměř dvaceti let popřít, že protiválečné volání tohoto papeže bylo nejen prorocké, ale také prodchnuté hlubokým politickým realismem? Stačí se podívat na zoufalý stav rozvráceného Iráku, který se na dlouhou dobu proměnil v zásobárnu všeho možného terorismu, abychom pochopili, jak prozíravý byl pohled svatého polského papeže.

Totéž se děje i dnes. Papež se nehodlá smířit s představou nevyhnutelnosti války, s tunelem bez východu, který představuje násilí, se zvrácenou logikou zbrojení, s teorií odstrašení, která naplnila svět tolika jadernými zbraněmi schopnými několikanásobně vyhladit lidstvo.

"Styděl jsem se," řekl František v minulých dnech, "když jsem četl, že se skupina států zavázala vydávat dvě procenta svého HDP na nákup zbraní jako reakci na to, co se nyní děje. To je šílenství! Správnou odpovědí není více zbraní, více sankcí, více politicko-vojenských aliancí, ale jiný přístup, jiný způsob řízení současného globalizovaného světa - ne cenění zubů jako nyní. Vhodnou reakcí je jiné nastavení mezinárodních vztahů, založené na modelu péče, který se již, díky Bohu, uplatňuje, ale bohužel zatím podléhá ekonomicko-technokraticko-vojenské moci."

Františkovo radikální a přesvědčené "ne" válce nemá nic společného s takzvanou neutralitou, ani nemůže být prezentováno jako stranický postoj nebo být vnímáno jako motivované politicko-diplomatickými kalkulacemi. V této válce jsou ti, kteří útočí a ti, kteří jsou napadeni. Jsou tu ti, kteří zaútočili a zahájili invazi, zabíjejí bezbranné civilisty a pokrytecky maskují konflikt pod rouškou "speciální vojenské operace"; a jsou tu ti, kteří se urputně brání bojem za svou zemi.

Petrův nástupce to opakovaně vyjádřil velmi jasnými slovy, když bez jakýchkoli okolků odsoudil invazi na Ukrajinu a utrpení, které přináší a které trvá již více než měsíc. To však neznamená, že "žehná" urychlení závodů ve zbrojení, které už před časem začaly, vzhledem k tomu, že evropské země od roku 2016 zvýšily své vojenské výdaje o 24,5 %: papež totiž není "kaplanem Západu" a opakuje, že stát na správné straně dějin dnes znamená být proti válce a usilovat o mír, přičemž nesmí být v tomto ohledu vynechána žádná možnost. Katechismus katolické církve zajisté hovoří o právu na legitimní obranu.[1] Stanoví však podmínky, přičemž upřesňuje, že použití zbraní nesmí vyvolat zlo a nepokoje závažnější než zlo, které má být odstraněno, a zdůrazňuje, že při posuzování této podmínky má "síla moderních ničivých prostředků" velmi velkou váhu. Kdo může popřít, že lidstvo je dnes na pokraji propasti právě kvůli eskalaci konfliktů a síle "moderních ničivých prostředků"?

"Válka - řekl v neděli papež František při modlitbě Anděl Páně - nemůže být něco nevyhnutelného: nesmíme si na ni zvykat! Místo toho musíme dnešní rozhořčení proměnit v zítřejší závazek. Protože pokud z toho vyjdeme jako dřív, budeme všichni nějakým způsobem vinni. Tváří v tvář nebezpečí sebezničení nechť lidstvo pochopí, že nastal čas vymýtit válku, vymazat ji z lidských dějin dříve, než ona z nich vymaže člověka."

Proto je třeba brát vážně papežovo opakované volání a výzvu: je to pobídka adresovaná právě politikům, aby se nad touto záležitostí zamysleli, aby se k ní zavázali. Je třeba silné politiky a tvůrčí diplomacie, usilovat o mír, neponechat nevyužitou žádnou možnost, zastavit zvrácený trend, který se během několika týdnů zdá zmařit naději na ekologickou transformaci a dodává novou energii velkému byznysu výroby a prodeje zbraní. Bouře války, která obrací ručičky dějin a vrhá nás zpět do doby, o níž jsme doufali, že byla po pádu Berlínské zdi definitivně uložena do archivů.

(pb)

[1] „Přísně se musí zvážit striktní podmínky, které ospravedlňují oprávněnou obranu vojenskou mocí. Takové rozhodnutí je pro svou závažnost podrobeno přísným podmínkám mravní oprávněnosti. Je třeba:

-  aby škoda způsobená národu nebo společenství národů útočníkem byla trvalá, těžká a jistá;

-  aby se všechny jiné prostředky, jak tomu zabránit, ukázaly neproveditelné nebo neúčinné;

-  aby byly odůvodněné vyhlídky na úspěch;

-  aby použití zbraní nevyvolalo mnohem těžší zla a zmatky než zlo, které je třeba odstranit. Při hodnocení této podmínky je třeba pečlivě zvážit sílu moderních ničivých prostředků.

Toto jsou tradiční prvky vypočítávané v nauce o tzv. "spravedlivé válce“.

Hodnocení takových podmínek mravní oprávněnosti přísluší prozíravému úsudku těch, kteří mají zodpovědnost za obecné blaho.“ Katechismus katolické círve 2309, pozn. red.