Papež: Nejsme vlastníky, nýbrž hledači Boha

Papeže Františka dnes po jednoleté přestávce opětovně navštívila finská ekumenická delegace, která do Říma přijíždí vpředvečer zahájení Týdne modliteb za jednotu křesťanů a na připomínku svátku sv. Jindřicha Uppsalského, jehož uctívají jak katolíci (20.1.), tak anglikáni a luteráni (19.1.).

Fotogalerie

7

Skupinu vedenou luteránským biskupem Jukkou Keskitalem z diecéze Oulu doprovázel emeritní katolický biskup téže diecéze, Teemu Sippo. Tentokrát sice chyběl pravoslavný metropolita Kuopia zaneprázdněný biskupským svěcením, avšak zajímavou součást delegaci tvořili zástupci finských Sámů, čili Laponců. Jejich pastorka Mari Valjakka a vikář laponské obce Inari, Tuomo Huusko, byli pravděpodobně první Sámové, kteří se ve svém kněžském úřadě setkali s papežem a předali mu vzácný dar: překlad Bible do severní sámštiny, jazyka, který měl před deseti lety zhruba třicet tisíc mluvčích.

„Otázce domorodých národů se mnohé církve intenzivně věnují“, prohlásil luteránský biskup Keskitalo před papežskou audiencí a ocenil aktivitu papeže Františka v tomto ohledu. Rovněž luteránská pastorka Mari Valjakka, která náleží k nepočetné komunitě skoltských Sámů (ve Finsku zastoupené zhruba čtyřmi sty mluvčích) pozorně sleduje papežova vystoupení o domorodé problematice, zejména v amazonské oblasti, a přivítala příležitost k rozhovoru s papežem nejenom o domorodých, nýbrž také klimatických tématech. Sámové jako původní domorodí obyvatelé Skandinávie byli v minulosti vystaveni násilnému tlaku na změnu své kultury a životních způsobů jak ze strany vládnoucích, tak ze strany křesťanských církví.

Papež František proto v úvodu své promluvy přivítal snahy o smíření a uzdravení paměti, které, jak řekl, vedou všechny křesťany ke svobodě a upřímnému hledání pravdy.

Římský biskup se dále zamýšlel nad mottem letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů: „Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit“ (Mt 2,2). Mudrci došli k cíli, protože jej hledali. Vydali se jej však hledat, neboť nejprve je vyhledal Pán, vysvětlil František.

„Nacházejí, protože hledají, a hledají, protože byli vyhledáni. Je krásné, když takto pojímáme život: jako pouť věnovanou hledání, jež nepramení z nás, nýbrž z Toho, který nás jako první vyhledal a připoutal svou milostí. Vše povstává z Boží milosti, která nás přitahuje. Naše reakce by se měla podobat tomu, jak se zachovali mudrci – vydali se společně na cestu“.Během této cesty se vyskytují schůdnější úseky, po kterých postupujeme rychleji a horlivěji, poznamenal papež s odkazem na charitativní spolupráci mezi křesťanskými církvemi. Jiné etapy jsou nicméně namáhavější a vzhledem ke vzdálenému cíli se o nás pokouší malomyslnost, řekl dále.

„V tomto případě se upamatujme, že nejsme na cestě jako vlastníci, nýbrž jako hledači Boha. Musíme pokračovat v pokorné trpělivosti a stále společně, abychom se navzájem podporovali, jak si to přeje Kristus. Za vzájemné pomoci si povšimneme, že druhý něco potřebuje. Na pouti je občas nezbytné zastavení, abychom nabrali sil a lépe se zaměřili na cíl. Jako hledači Boha na cestě k plné jednotě s Ním i mezi sebou máme před očima dvě významné zastávky. V roce 2025 oslavíme 1700. výročí Nicejského koncilu. Trinitární a christologické vyznání tohoto koncilu (...) nás spojuje se všemi pokřtěnými. (...) Druhou zastávkou v roce 2030 – budeme tu? Nebudeme? Nevím... – je připomínka 500 let od Augšpurského vyznání, (...) které se snažilo o zachování jednoty. Víme, že se nepodařilo zabránit rozdělení křesťanů, ale toto výročí může být plodnou příležitostí k tomu, abychom potvrdili a posílili společnou cestu, byli poddajnější vůči Boží vůli, a nikoli lidské logice, a ochotněji upřednostili směr, určovaný Nebem, před svými pozemskými cíli.“

V závěru setkání s finskou ekumenickou delegací papež poděkoval luteránskému biskupovi Keskitalovi za převzetí Františkových čtyř snů o Amazonii ve vztahu ke skandinávským Sámům. „Pastýřovi, který nesní, něco chybí“, poznamenal papež. „Děkuji za vaše sny“.

„Kdy dospějeme k jednotě? Jeden významný pravoslavný teolog, odborník na eschatologii, prohlásil, že jednota nastane v eschatonu. Důležitá je ovšem cesta k jednotě. Je dobré, že se teologové setkávají a diskutují, protože odborníci jsou k tomu určeni, ovšem je také dobré, když my jako věřící Boží lid kráčíme společnou cestou a utváříme jednotu skrze modlitbu, skutky lásky a společnou prací.“