Papež pedagogům: Kristus je kompasem křesťanského vzdělávání

Ve videoposelství účastníkům kongresu „Bez identity není vzdělání“, který v Madridu pořádá vzdělávací platforma Scholaris, vybízí papež Lev XIV. účastníky, aby se ztotožnili s Kristem, který je kompasem křesťanského vzdělávání.

V úvodu poselství papež Lev XIV. připomněl, že vychovávat dnes znamená potýkat se s extrémní digitalizací a kulturní fragmentací. Právě v této náročné době vidí Svatý otec velkou hodnotu v každodenní obětavé práci pedagogů, kterou považuje za živý kvas nejen pro mladé, ale i pro celou společnost. Ve své úvaze nad tématem celého setkání papež připomněl, že křesťanská identita není jen ozdobným prvkem našeho života, nýbrž jeho jádrem, které dává smysl celému vzdělávacímu procesu. Svou myšlenku ilustroval na příkladu námořníka, který ztratil ze zřetele Severku, svůj orientační bod, a jeho loď bloudí na moři. „Pro křesťanské vzdělávání je orientačním bodem Kristus. Bez Jeho světla vzdělávání ztrácí svůj smysl a stává se jen pouhou rutinou, která už nemá sílu měnit lidské životy tak, jak to činí evangelium.“

Papež také zdůrazňuje rozmanitost pedagogických přístupů a školských charismat, které dohromady tvoří jakousi „konstelaci křesťanské paideie“, tedy široce chápané křesťanské výchovy, jež zahrnuje nejen předávání znalostí, ale i formaci charakteru a duchovní růst. Přestože jsou jednotlivé přístupy různorodé, spojuje je světlo v jejich středu, Kristus, který osvětluje a sjednocuje veškeré úsilí o formaci mladých lidí.

Lev XIV. upozorňuje, že pokud křesťanská identita neformuje pedagogická rozhodnutí, může se z ní stát pouhá povrchní ozdoba, jež nedokáže obstát tváří v tvář mnoha kulturním, etickým a sociálním napětím, která charakterizují naši dobu. Cituje španělskou esejistku Maríu Zambranovou, která ve své reflexi výzev a napětí současného světa s jedinečnou poetickou citlivostí zdůrazňuje, že spojení mezi přítomností a budoucností se neobejde bez dědictví minulosti. „Naše duše je protkána sedimenty staletí; kořeny jsou vždy větší než větve, které vidí světlo,“. Svatý otec proto připomíná, že „skutečné vzdělání podporuje integraci víry a rozumu. Nejedná se o protiklady, ale o doplňující se cesty k pochopení reality, formování charakteru a rozvoji inteligence“.

„V důsledku toho,“ říká Lev XIV., „je nezbytné podporovat ve vzdělávání takové metody, které zahrnují přírodní vědy a historii, ale také etiku a spiritualitu. Tento přístup se naplno ukazuje ve vzdělávací komunitě, jež funguje jako domov. Právě skutečná spolupráce rodiny, farnosti, školy a místního společenství umožňuje doprovázet každého žáka na jeho cestě víry i poznání.“

Papež dále uvedl, že „Církev ve svém vzdělávacím poslání znovu objevuje svou mateřskou roli. Je matkou věřících, protože je Kristovou nevěstou. Téměř všechny koncilní dokumenty se odvolávají k jejímu mateřství, aby osvětlily její tajemství i pastorační působení.“

Na závěr svého videoposelství papež zdůraznil, že vzdělávací činnost církve – uskutečňovaná prostřednictvím škol a dalších vzdělávacích aktivit – není jen chvályhodným filantropickým dílem, které má reagovat na určitou sociální potřebu, ale představuje podstatnou součást její identity a poslání.