Papež: Rád bych jel na Ukrajinu, čekám na vhodný okamžik

Po dvouleté přestávce se dnes k papeži Františkovi vrátilo „Nádvoří dětí“, iniciativa podporovaná „Nádvořím národů“, organizovaným Papežskou radou pro kulturu, která za ním každoročně přivádí děti žijící v sociálně znevýhodněných podmínkách.

Fotogalerie

3

Letos papež František přijal na sugestivním nádvoří sv. Damase v Apoštolském paláci asi 160 dětí, které navštěvují školu Sant'Alessio - Margherita di Savoia v Římě: mnohé z nich jsou nevidomé, slabozraké nebo mají jiné zrakové, tělesné či kognitivní postižení.

Setkání s papežem se účastnilo také několik dětí uprchlíků z Ukrajiny, které v Římě přijala farnost sv. Sofie. Právě tyto děti s papežem hovořily a kladly mu upřímně otázky, které jim leží na srdci.

Můžete přijet na Ukrajinu a zachránit všechny děti, které tam nyní trpí? zeptal se jeden z malých uprchlíků, který nyní našel útočiště v Římě. Papež pohotově odpověděl:

„Jsem rád, že jste tady: hodně myslím na děti na Ukrajině, a proto jsem poslal několik kardinálů, aby tam pomáhali a byli nablízku všem lidem, ale hlavně dětem. Chtěl bych jet na Ukrajinu, jen si musím počkat na vhodný okamžik, víte? Protože není snadné učinit rozhodnutí, které může celému světu více uškodit než prospět. Musím hledat správný okamžik, kdy to udělat. Tento týden přijmu zástupce ukrajinské vlády, kteří přijedou jednat o mé případné návštěvě: uvidíme, jak to dopadne“.

„Jak se tedy cítím jako papež? Jako člověk, jako každý z vás ve svém zaměstnání, ve své práci. Protože jsem také člověk jako vy, a když mám tuto práci, musím ji dělat co nejpokorněji a co nejlépe podle své osobnosti, aniž bych se snažil dělat věci, které jsou mi cizí“, prohlásil František a konečně odpověděl na otázku týkající se zdravotního postižení.

„Když se dívám na děti, které mají nějaká omezení, nějaká postižení, myslím, že jim Pán dal jiné a krásné věci. Jedna z věcí, která se, přiznám se vám, dotýká mého srdce, když se ocitnu mezi nevidomými lidmi, je tato: Tolikrát, opravdu tolikrát mi říkají: Můžu se na tebe podívat? Nejprve jsem tomu nerozuměl, ale pak jsem řekl: Ano! a oni se rukama dotkli tváře a podívali se na mě. Co v tomu spatřuji? Kreativitu: člověk, který má nějaké omezení, vždy najde sílu, aby toto omezení překonal, a to je tvořivé a je třeba to ocenit“.