Papež: V úplatném světě nemá křesťan lhostejně přimhouřit oko

Promluva papeže Františka před polední modlitbou Anděl Páně, náměstí sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Podobenství, které nám předkládá dnešní liturgie (Lk 16, 1-13), je zdánlivě poněkud stěží pochopitelné. Ježíš zde vypráví příběh o úplatnosti – nepoctivý správce, který zprvu krade a pak je odhalen svým pánem, jedná zchytrale, aby se z této situace vymanil. Ptejme se, v čem tato prohnanost onoho zkorumovaného člověka spočívá a co nám tím Ježíš chce říci?

Z vyprávění je zřejmé, že se onen zkorumpovaný správce dostal do úzkých, protože využíval majetku svého pána: nyní z něj bude muset vydat počet a přijde o práci. Avšak onen správce nepřiznává svou porážku, nepoddává se svému osudu a nepovažuje se za oběť: naopak, ihned lstivě reaguje a podnikavě hledá řešení. Ježíš si z tohoto příběhu bere podnět k prvnímu provokativnímu vyjádření a prohlašuje: „Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla“ (verš 8). Stává se totiž, že člověk, pohybující se v temnotách a řídící se určitými světskými měřítky, dokáže vyklouznout z každé svízele, umí si poradit, chová se mazaněji než druzí, zatímco Ježíšovi učedníci, tedy my, leckdy působíme ospale, anebo jsme naivní a neumíme se chopit iniciativy, abychom hledali východisko z nesnází (Evangelii gaudium, 24). Mám na mysli například momenty osobní, společenské, ale též církevní krize: mnohdy podléháme malomyslnosti, či upadáme do stížností a sebelítosti. Jak ovšem praví Ježíš, v duchu evangelia bychom mohli být rovněž prozíravější, bdělí a pozorní, abychom rozlišovali různé skutečnosti a tvořivě hledali vhodná řešení pro sebe i ostatní.

Ježíš nám nicméně poskytuje ještě jedno jiné ponaučení. V čem totiž tkví správcova vychytralost? Můžeme si položit tuto otázku. Rozhoduje se slevit pánovým dlužníkům, čímž si je zavazuje k přátelství v naději, že mu pomohou, až ho pán vyžene. Zprvu hromadil bohatství sám pro sebe, nyní je používá k navázání přátelství, která by mu v budoucnu mohla pomoci. Pokračuje tedy toutéž cestou: krade. Ježíš nám v této souvislosti předkládá ponaučení o nakládání s majetkem: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných“ (verš 9). Jestliže si tedy chceme zasloužit věčný život, není zapotřebí hromadit majetek tohoto světa, avšak cenu má jedině láska, prožívaná v našich bratrských vztazích. Ježíš proto vybízí, abychom statky tohoto světa neužívali sobecky sami pro sebe, ale uplatňovali je k utváření přátelství, kvalitních vztahů, láskyplnému jednání, podpoře bratrství a péči o nejslabší.

Bratři a sestry, také v dnešním světě je mnoho příběhů o úplatnosti, jako je ten evangelní. Nepoctivé chování, mrzké pohnutky a sobectví, ovládající rozhodování jednotlivců a institucí, i mnohé další kalné situace. Nám křesťanům ovšem není povoleno, abychom klesali na mysli, či, ještě hůře, lhostejně přimhouřili oko. Jsme naopak povoláni k tomu, abychom činili dobro s evangelní obezřelostí a prozíravostí a užívali statků tohoto světa – nejen materiálních, nýbrž všech darů obdržených od Pána – nikoli k vlastnímu obohacení, ale ke zrodu bratrské lásky a sociálního přátelství. Toto je velice důležité: svým postojem máme dát vzniknout sociálnímu přátelství.

Modleme se k Nejsvětější Panně Marii, aby nám pomáhala být jako ona: chudí v duchu a bohatí ve vzájemné lásce.

Přeložila Jana Gruberová