Pěší pouť jako prostor pro odpočinek a modlitbu, ale i pro nové vztahy, setkání a sdílení. Do Slavkovic v pátek doputovalo více než 150 účastníků tradiční pěší pouti

Poutní svatyně Božího milosrdenství ve Slavkovicích letos znovu přivítala poutníky, kteří na toto místo vždy v červenci pěšky putují z několika míst naší země. Tradice pěších poutí započala v roce 2009, kdy do Slavkovic přišli bratři pallotini, kteří dodnes slavkovickou svatyni spravují. 

Na různě dlouhou a náročnou trasu (z Prahy, Mladé Boleslavi, Fulneku, Hodonína, Českých Budějovic) poutníci vyrazili v sobotu 19. července. Poprvé se letos mohli zájemci hlavně z řad rodičů s malými dětmi a seniorů připojit na jednodenní pouť ze Sirákova. „V roce 2009 šla na pouť moje maminka s našimi nejmladšími dětmi, v dalším roce jsem se k nim přidala i já. Se svými dětmi jsem pak putovala ještě do období jejich skoro dospělosti. Nyní už  počtvrté půjdeme pro změnu s vnuky a jejich kamarády,“ svěřuje se jedna z poutnic, paní Marie Zadinová. 

Putování přírodou i duchovní program

„Úplně prvním impulsem vykročit bylo pozvání na pouť našeho tehdejšího fulneckého faráře P. Artura Czierlickiho SAC. Říkal mi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nachystej si pár kytarových písní, ať můžeme na pouti zpívat. A já jich nachystal rovných dvacet a pak se ukázalo, že jsme je přezpívali hned první den dopoledne a my měli před sebou ještě celý týden. Ale zvládli jsme to. Od té doby jsme ale začali připravovat a aktualizovat pořádný poutnický zpěvník s několika desítkami písní,“ usmívá se při vzpomínce na první ročník pěšího putování v roce 2009 Jiří Dubec, pravidelný účastník nejdříve fulneckého, poté pražského proudu. Poutníci denně ujdou okolo 30 km, v čele skupiny vždy nesou kříž a během dne se modlí, zpívají, poslouchají přednášky a určitý čas putují jen v tichu. Středobodem každého dne je mše svatá. Na cestě mají zajištěny obědy a noclehy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ obvykle na domluvených farách a v rodinných domech. S sebou si nesou jen to, co nezbytně potřebují na cestu, ostatní zavazadla převáží doprovodné vozidlo. Důležitá je také přítomnost kněží - během pouti je možné přistoupit ke svátosti smíření nebo požádat doprovázejícího duchovního o rozhovor. Jednotlivé trasy jsou plánovány tak, aby při nic poutníci mohli navštívit také další poutní místa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v rámci pražského proudu je „po cestě“ například Sázavský klášter, Zelená hora u Žďáru nad Sázavou anebo Číhošť. Českobudějovičtí navštíví Santiniho kostel Panny Marie v Obyčtově, cesta z Hodonína zase vede přes Žarošice, Sloup a Křtiny. 

Ta nejlepší dovolená

„Být na pěší pouti je pro mně nejlépe strávená dovolená. Načerpám vždy psychicky, fyzicky i duchovně. Poznávám nové lidi, putováním v tichu mám možnost si srovnat v hlavě vše prožité za uplynulý rok, děkuji za vyslyšené prosby a každým krokem můžu prosit za další úmysly své i lidí, kteří mně o modlitbu prosí. Zažíváme krásné společenství, je mi radostí, jak se navzájem snášíme, i když jsme každý jiný,“ říká paní Marie. Mezi pravidelné účastnice patří také Jitka Blahová –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i pro ni je pouť časem duchovní obnovy: „Pěší putování je pro mě osobně takovým obrazem mé životní cesty, kdy přichází různé radosti i těžkosti, které krůček po krůčku s Boží pomocí překonávám. A mám naději, že to nejlepší přijde nakonec. Na konci života setkání s Bohem tváří v tvář a na konci pouti setkání s ostatními poutníky ve Slavkovicích. Během pěší pouti mnohem intenzivněji než v běžném životě vnímám Boží blízkost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v přírodě kolem, ve slovech modlitby, ve společenství.“ Společenství putujících, čas strávený v přírodě, v tichu, ale i v modlitbě a rozhovorech s ostatními oceňují i další poutníci. Někteří se navzájem potkávají i jindy během roku - v zimě spolu například jezdí na „poutnické běžky“, někteří se účastní také jiných pěších poutí. „Myslím si, že pěší pouť je dovolená budoucnosti. Obsahuje vše, co člověk hledá a potřebuje. Od pohybu, přes duchovní vyžití, modlitbu, zpěv, setkání s druhými a také krásu přírody. Během těch let se okolo pěší pouti k Božímu milosrdenství utvořila skupina, přímo komunita lidí, pro které je účast na pěší pouti srdeční záležitost,“ dodává Jiří Dubec.

Závěrečné setkání v cíli

Všechny proudy poutníků se potkávají na závěr týdne ve Slavkovicích, kde je pro ně připraven program. Letos mohli společně večer v pátek 25. července slavit mši svatou s emeritním krakovským biskupem Mons. Janem Zającem, poté proběhlo sdílení zážitků z pouti a celonoční adorace. V sobotu je čekala beseda věnovaná osobnosti polské misionářky Heleny Kmieć a závěrečná slavnostní mše svatá.