Počet křesťanů v Sýrii za posledních 14 let klesl o 84 procent

Po více než deseti letech války čelí syrské křesťanské komunity dramatickému úbytku obyvatel i rostoucí nejistotě. Podle nové zprávy organizace L’Œuvre d’Orient z 27. listopadu, klesl počet křesťanů v Sýrii za posledních 14 let o 84 procent. Odhaduje se, že v zemi dnes zůstává jen 300 až 400 tisíc křesťanů.

Z těch, kteří v Sýrii setrvali, je více než polovina starších 50 let. Věková struktura komunity je výrazně narušená – mladých lidí, kteří by mohli nebo chtěli zůstat, rychle ubývá. K exodu přispěly nejen boje, ale také ekonomický kolaps, mezinárodní sankce, povinná vojenská služba a ničivé zemětřesení v roce 2023.

Zpráva vznikla na základě terénního výzkumu před pádem režimu Bašára al-Asada i po něm a shromažďuje svědectví z celé země. Její poselství je jasné: křesťanství v Sýrii zůstává živé a společensky významné, ale je vážně oslabené a stále zranitelnější.

„Existujeme. Nechceme zemřít a být zapomenuti,“ uvedl během videokonference s novináři Elias, mladý student medicíny z Damašku. Patří mezi několik málo Syřanů, kteří se s papežem Lvem XIV. osobně setkali během jeho apoštolské návštěvy Libanonu. Jeho prosba byla prostá: aby papež veřejně vyzval k modlitbě za syrské křesťany, vyčerpané válkou a nejisté ohledně své budoucnosti.

Podobné pocity sdílejí i další členové komunit. „Ve vlastní zemi se už necítíme doma,“ říká Firas, farník z Damašku. „Nechápeme, proč nejsme přijímáni, když se křesťané vždy snažili žít v pokoji se všemi.“

Křesťanství je v Sýrii zakořeněno téměř dva tisíce let a jeho institucionální přítomnost zůstává i dnes pozoruhodná. Například v Aleppu stále působí devět křesťanských diecézí, což připomíná historickou náboženskou pluralitu země. Podle zprávy hrají křesťané nadále klíčovou roli ve vzdělávání, zdravotnictví, sociální péči i snahách o společenské smíření. Přibližně dva miliony Syřanů dnes využívají křesťanské humanitární a sociální iniciativy bez ohledu na náboženské vyznání. Čtyři křesťanské nemocnice v Damašku a Aleppu ročně ošetří zhruba 117 tisíc pacientů a patří k nejkvalitnějším zdravotnickým zařízením v zemi. Významnou oblastí zůstává také školství – církve spravují 57 škol s přibližně 30 tisíci žáky z různých náboženských prostředí.

Demografický propad je v některých regionech extrémní. V Dajr az-Zauru, kde před válkou žilo asi sedm tisíc křesťanů, dnes zůstávají pouzí čtyři. V Aleppu přežila přibližně jen šestina předválečné křesťanské populace. Celostátně si válka vyžádala více než 520 tisíc obětí, miliony lidí připravila o domov a přibližně sedm milionů donutila k emigraci. Křesťanské čtvrti byly často umístěny na frontových liniích nebo se staly terčem islamistických skupin, a patřily tak k nejvíce postiženým oblastem.

Zpráva upozorňuje, že násilí přetrvává i po ukončení hlavních bojů. Dokumentuje útoky na alavitské komunity v pobřežních oblastech i červnový atentát na kostel Mar Elias během bohoslužby – čin, který byl označen za bezprecedentní i v době vrcholící války. Obavy se netýkají pouze křesťanů. Terčem útoků se staly také drúzské komunity a nejistota se šíří do dalších regionů země. Církevní představitelé proto vedou dialog s prozatímními úřady v Damašku a sledují, zda slibované reformy povedou k větší ochraně menšin a obnovení důvěry. Zvláštní znepokojení vyvolávají změny ve školních osnovách, které podle zprávy oslabují náboženský pluralismus a mohou znovu otevřít sektářské napětí.

Organizace L’Œuvre d’Orient vyzývá k rychlým a konkrétním krokům: k vytvoření mechanismů spravedlnosti a usmíření, k posílení mezikomunitního dialogu a ke vzniku mezinárodních finančních nástrojů na ochranu etnické a náboženské rozmanitosti. Navrhovaný fond, do něhož by se mohla zapojit i Evropská unie, by pomohl udržet veřejné služby, které dnes křesťanské komunity často zajišťují výhradně z vlastních zdrojů.

„Nemůžeme ovlivnit bezpečnostní síly země, ale stále je možné něco udělat,“ říká Vincent Gélot, ředitel mise L’Œuvre d’Orient pro Sýrii a Libanon. „V sázce je samotná existence těchto komunit.“

Pro syrské křesťany dnes nejde jen o obnovu kostelů či škol, ale o to, zda je v jejich zemi stále možná společná a pluralitní budoucnost – a zda svět dokáže převzít odpovědnost za ochranu těchto křesťanských komunit.

Zdroj: Zenit