Pozdrav apoštolského nuncia v Německu Nikoly Eteroviće delegátům Synodální cesty v Německu

Přinášíme překlad pozdravu apoštolského nuncia v Německu a bývalého generálního sekretáře biskupské synody, arcibiskupa Nikoly Eteroviće, delegátům Synodální cesty v Německu.

Drahé sestry a bratři,

„Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista“ (1 Kor 1,3). Tímto pozdravem svatého Pavla z Prvního listu věřícím v Korintu, z něhož se o prvních nedělích v roce čte druhý list, vás všechny srdečně zdravím. V tomto pravděpodobně nejstarším spise Nového zákona se apoštol pohanů obrací k „Boží církvi, která je v Korintě - posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým“ (1 Kor 1,2). Pavel na tomto povolání trvá, a to i proto, aby varoval křesťany před rozdělením (1 Kor 1,10-13) a morálně zavrženíhodným jednáním (srov. 1 Kor 5,1-5). Apoštol vybízí k obrácení a obnovení cesty ke svatosti, protože ta je povoláním každého křesťana, což zdůraznil především II. vatikánský koncil v dogmatické konstituci Lumen gentium (LG), v páté kapitole nazvané: Všeobecné povolání ke svatosti v církvi.

Jsem obzvláště vděčný předsedovi Německé biskupské konference, Jeho Excelenci Mons. Dr. Georgu Bätzingovi, a předsedkyni Ústředního výboru německých katolíků, Dr. Irme Stetter-Karpové, za jejich laskavé pozvání promluvit na tomto třetím synodálním shromáždění jako pozorovatel. Jsem rád, že tak mohu učinit, zejména ve jménu Svatého otce Františka, římského biskupa a pastýře univerzální církve, kterého zastupuji ve Spolkové republice Německo. Papež je takříkajíc orientačním bodem a středem jednoty pro více než 1,3 miliardy (1 328 993 000) katolíků na celém světě, z nichž 22,6 milionu (22 600 371) žije v Německu. Jednota katolické církve se projevuje zejména v jednotě biskupského kolegia a v rozmanitých vztazích mezi jednotlivými místními církvemi a s univerzální církví. „Římský biskup jako Petrův nástupce je trvalým, viditelným principem a základem jednoty mnoha biskupů a věřících. Na druhé straně jsou jednotliví biskupové viditelným principem a základem jednoty ve svých partikulárních církvích, které jsou utvářeny k obrazu univerzální církve. V nich a z nich existuje jediná katolická církev. Proto jednotliví biskupové zastupují každý svou církev, ale všichni společně, ve spojení s papežem, zastupují celou církev ve svazku pokoje, lásky a jednoty“ (LG 23).

Téma synodality v katolické církvi je Svatému otci Františkovi velmi blízké. Vyjadřuje to slovy: „Tato cesta synodality je tím, co Bůh očekává od církve třetího tisíciletí“ (Promluva k 50. výročí ustavení biskupské synody, 17. října 2017). Oznámil, že v roce 2023 se bude konat XVI. řádné generální shromáždění biskupské synody na téma: „Za synodální církev: společenství, účast a poslání“. V současné době se nacházíme v první fázi příprav na tuto významnou událost, v níž jsou místní církve vyzvány, aby zaslaly své myšlenky a obavy týkající se tohoto tématu generálnímu sekretariátu biskupské synody. Synodální shromáždění univerzální církve slouží také jako orientační rámec pro ty partikulární církve, které již synodální cestu nastoupily, jako je tomu v případě katolické církve v Německu. Na tomto místě bych rád poděkoval synodálnímu úřadu za pravidelné zasílání příslušných dokumentů na apoštolskou nunciaturu v Berlíně. To jí usnadňuje objektivně informovat Svatého otce a jeho nejbližší spolupracovníky o průběhu synodální cesty v Německu. Římský biskup vyjádřil 29. června 2019 svůj autoritativní názor německým katolíkům ve známém dopise putujícímu Božímu lidu v Německu.

Papež často hovoří o synodalitě a pozitivních aspektech s ní spojených, ale stejně tak vybízí k tomu, aby se vyvaroval falešného chápání a omylů. Jako charakteristické aspekty synodality římský biskup uvádí především tyto: synodalita je darem Ducha Svatého; je cestou k církevnímu společenství, jehož posláním je misie, evangelizace dnešního světa; synodální církev vyžaduje účast všech, i když na různých úrovních. Papež František zároveň varuje před parlamentarismem, formalismem, intelektualismem a klerikalismem.

V tomto proslovu bych se rád zmínil o dvou nedávných prohlášeních Jeho Svatosti. V prvním z nich klade důraz na rozlišování, když říká: „Rád bych promluvil o potřebě rozlišování v synodálním procesu. Někdo si může myslet, že synodální cesta spočívá v tom, že se všem naslouchá, předkládají se návrhy a výsledky. Mnoho hlasů, mnoho hlasů, mnoho hlasů... Ne. Synodální cesta bez rozlišování není synodální cestou. V synodálním procesu je neustále nutné rozlišovat názory, stanoviska, úvahy. Cestou synody nelze jít bez rozlišování. Toto rozlišování učiní ze synody skutečnou synodu, jejíž nejdůležitější osobou - řekněme to takto - je Duch Svatý, a ne parlament nebo průzkum názorů, jak to mohou prezentovat média. Proto zdůrazňuji: „rozlišování v synodálním procesu je důležité“ (Promluva k účastníkům plenárního shromáždění Kongregace pro nauku víry, 12. ledna 2022). Ve svém druhém prohlášení hovoří o důležitosti Božího slova pro takové rozlišování. Je to Písmo svaté, které „musí být hlásáno, slyšeno, čteno, přijímáno a žito jako Boží slovo ve stopách apoštolské tradice, s níž je nerozlučně spojeno“ (Verbum Domini, 7; srov. Dei Verbum, 10). Pro papeže Františka je „Boží slovo také majákem, který vede synodální cestu, jež začala v celé církvi. Když se snažíme naslouchat jeden druhému s pozorností a rozlišováním - protože to není věc názoru, ne, ale rozlišování slova -, pak společně naslouchejme Božímu slovu a Duchu svatému. A Panna Maria ať nám dá vytrvalost, abychom se každý den živili evangeliem“ (Anděl Páně, 23. ledna 2022).

Svatý otec František povýšil 21. ledna 2022 svatého Ireneje z Lyonu (asi 135 až 202) na doktora církve s titulem doctor unitatis (Učitel jednoty). Krátkým úryvkem z jeho spisu Adversus haereses svůj příspěvek zakončím: „Církev, ač rozptýlena po celém světě, pečlivě zachovává [víru apoštolů], jako by žila v jednom jediném domě; stejně tak věří těmto pravdám, jako by měla jen jednu duši a jedno srdce; v plné shodě tyto pravdy hlásá, učí a vydává, jako by měla jen jedna ústa. Na světě jsou různé jazyky, ale síla tradice je jedna a tatáž: církve založené v Germánii nevěří a nepředávají víru jinak než ty ve Španělsku nebo mezi Kelty, ty na Východě nebo v Egyptě, ty v Libyi nebo uprostřed světa“ (Adv. Haer., I,10,1-2).

Kéž synodální cesta dosáhne hloubky tohoto katolického rozměru jednoty v rozmanitosti, aby již v našich dnech byla předobrazem oné velké vize ze Zjevení, kde se říká: „Viděl jsem veliké množství ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků“ (Zj 7,9), kteří jakoby jedním hlasem volali: „Spása přichází od našeho Boha, který sedí na trůnu, a od Beránka“ (Zj 7,10).

Děkuji Vám za pozornost.

Arcibiskup Nikola Eterović je apoštolským nunciem v Německu. Narodil 20. ledna 1951 v Pučišći v Chorvatsku. Na kněze diecéze Hvar byl vysvěcen 26. června 1977 biskupem Celestinem Bezmalinovićem.

V roce 1977 nastoupil na Papežskou církevní akademii. V roce 1980 vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce. Pracoval na apoštolských nunciaturách na Pobřeží slonoviny, Španělsku a Nikaragui a v kancelářích Státního sekretariátu.

Papež Jan Pavel II. jej v roce 1999 jmenoval titulárním arcibiskupem Sisaku a apoštolským nunciem na Ukrajině. V roce 2004 byl jmenován generálním sekretářem Biskupské synody.

V listopadu 2009 jej papež Benedikt XVI. v očekávání vytvoření diecéze Sisak jmenoval titulárním arcibiskupem v Cibalae. Papež František jej 21. září 2013 jmenoval apoštolským nunciem v Německu. Arcibiskup Eterović je také členem Kongregace pro evangelizaci národů a Papežské rady pro podporu nové evangelizace.