Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
Pontifikát Benedikta XV. je spojen zejména s výzvami k ukončení "nesmyslného masakru“ na polích I. světové války. Vyhlásil ale také nový Kodex kanonického práva a zrušil dekret z roku 1874, který zakazoval katolíkům účast na politickém životě.
Fotogalerie
V roce 1854 Janovem otřásla strašlivá epidemie cholery. V tomto roce, který se v některých ohledech podobá dramatickému období, které právě prožíváme, se narodil Giacomo Della Chiesa. Byl třetím ze čtyř dětí. Pocházel z hraběcího rodu, který však již nebyl nijak zvlášť bohatý. Pokřtěn byl ve farním kostele Nostra Signora delle Vigne.
Palác jeho rodiny najdeme na náměstí Salita di Santa Caterina, v historickém centru města, uprostřed změti uliček vinoucích se k přístavu. V patnácti letech projevil touhu stát se knězem. Na naléhání svého otce se však nejprve zapsal na právnickou fakultu. Teprve po dokončení právnických studií vstoupil do Koleje Capranica v Římě a na kněze byl vysvěcen 21. prosince 1878. Poté byl přijat na Papežskou akademii, kde se mladí muži ze šlechtických rodin připravovali na diplomatickou kariéru ve službách Svatého stolce. V roce 1883 odjel do Madridu jako sekretář apoštolského nuncia Mariana Rampolly del Tindaro. 22. prosince v Sixtinské kapli jej papež Pius X. vysvětil na biskupa. Jak připomí oficiální životopis publikovaný na stránkách Svatého stolce, kardinálem se stal 25. května 1914. O tři měsíce později, 20. srpna, papež Pius X. zemřel. Doba je to dramatická. O tři týdny dříve, 28. července, Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Začala I. světová válka.
Konkláve, které se sešlo 31. srpna 1914, zvolilo kardinála Giacoma Della Chiesa na Petrův stolec, přestože byl do tohoto sboru svolen teprve nedávno. Přijal jméno Benedikt XV. a ihned na počátku svého pontifikátu vyjádřil zármutek nad válečnou tragédií. V apoštolské exhortaci Ubi primum z 8. září vyzval "ty, kdo řídí osudy národů, aby v zájmu lidské společnosti odložili všechny své spory". „Jakmile jsme z tohoto Apoštolského pahorku obrátili svůj pohled na celé Pánovo stádo, které nám bylo svěřeno do péče," píše se dále v tomto dokumentu, "naplnila našeho ducha hrůzou a hořkostí strašlivá podívaná na tuto válku, když jsme viděli, že tak velká část Evropy, zpustošená železem a ohněm, je zbrocena krví křesťanů.“ Drama války nalézá ohlas také v první encyklice Ad beatissimi apostolorum. "Každý den je země sycena novou krví a pokryta mrtvými a raněnými,“ konstatuje Benedikt XV.
Četné výzvy Benedikta XV. k míru bohužel zůstaly nevyslyšeny. 24. května 1915 vstoupila do války Itálie, která si udržela neutralitu po téměř rok. Následujícího dne Benedikt XV. v dopise kardinálu Serafinu Vannutellimu, děkanovi kardinálského kolegia, vyjádřil svou hořkost nad tím, že jeho volání po míru zůstalo vyslyšenp: "Válka nadále špiní Evropu krví a na souši či na moři se nevyhýbá útokům, které jsou v rozporu se zákony lidskosti a mezinárodního práva. A jako by to nestačilo, zachvátil tento strašlivý požár také Naši milovanou Itálii, takže se bohužel obáváme, že také v Itálii nadejde čas slzí a katastrof, které obvykle provázejí každou válku." 28. července 1915, v den prvního výročí vypuknutí války, papež adresoval všem válčícím národům naléhavou výzvu k ukončení konfliktu. Napsal, že "již rok zneuctívá Evropu strašlivé krveprolití". "Je to bratrská krev, která se prolévá na zemi i na moři.“ V roce 1916 se v projevu před kardinálským kolegiem znovu dovolával "spravedlivého a trvalého míru, který musí ukončit hrůzy války". Konflikt však pokračoval. 1. srpna 1917 zaslal Benedikt XV. "vůdcům válčících národů" list, v němž žádal o ukončení toho, co nazýval "nesmyslným masakrem". „Zamyslete se nad svou nejzávažnější odpovědností před Bohem a před lidmi," apeloval.
Kromě výzev k míru se pontifikát Benedikta XV. vyznačoval také významnými událostmi v životě církve. Bulou Providentissima Mater z 27. května 1917 vyhlásil nový Kodex kanonického práva, který požadoval již I. vatikánský koncil a který si přál Pius X. A Motu proprio Dei Providentis z 1. května 1917 založil Posvátnou kongregaci pro východní církev.
Pak konečně nadešel dlouho očekávaný okamžik. Konec války, po němž papež bezustání volal, nastal v roce 1918. Svou encykliku Quod iam diu z 1. prosince 1918 zahájil Benedikt XV. těmito slovy: "Den, který celý svět tak dlouho úzkostlivě očekával, o který celé křesťanstvo prosilo tolika vroucími modlitbami a který jsme my, mluvčí společného zármutku, bez ustání vzývali pro dobro všech, nyní nadešel: zbraně konečně umlkly." V roce 1919 byla v Paříži zahájena Mezinárodní mírová konference. Papež k této zásasadní schůzce ve zmíněné encyklice Quod iam diu vyjadřuje naději, že budou přijata rozhodnutí založená na křesťanských zásadách spravedlnosti. Katolíci, "kteří musí podle svého svědomí podporovat občanský řád a pokrok, mají povinnost vzývat vědoucí pomoc Páně pro ty, kdo se budou účastnit mírové konference,“ ", zdůraznil v roce 1918.
Ani po skončení 1. světové války Benedikt XV. neskrýval svou hořkost nad záští, která rozdělovala národy. Ve své encyklice Pacem, Dei munus z 23. května 1920 připomněl, že jakkoli mír začal "osvěcovat národy (…) zárodky dávného nepřátelství zůstávají". Žádný mír nemůže být nasatolen, pokud "nenávist a zášť nebudou zmírněny smířením založeným na vzájemné lásce," zdůraznil papež. A na národy dopadá mnoho ran. 24. ledna 1921 Benedikt XV. připomněl, že Rakousko "bojuje s hrůzami bídy a zoufalství". Papež obrátil pozornost také k ruskému lidu, stiženému hladem a epidemiemi. Své obavy formuloval v listu z 5. srpna 1921: "Z povodí Volhy se mnoho milionů lidí tváří v tvář nejstrašnější smrti dovolává pomoci lidstva."
Také v Itálii, kde přetrvávaly neshody mezi státem a Svatým stolcem po událostech u Porta Pia v roce 1870, docházelo ke konfliktům politických skupin. Proto také 3. března 1919 v projevu k diecézním radám v Itálii zrušil papež tzv. "non expedit", dekret z 10. září 1874, který zakazoval katolíkům účastnit ve volbách a na politickém životě. Jeho rozhodnutí otevírá cestu k Lateránským dohodám, které byly podepsány 11. února 1929. Právě smíření mezi národy a ve společnosti se ozývá opakovaně z promluv Benedikta XV. 25. července 1921 vybídl zejména Italy k recitaci modlitby "Ó, dobrotivý Bože ", kterou sám složil a v níž prosil o národní smíření a svornost.
Papež Benedikt XV. zemřel 22. ledna 1922 na zápal plic.
Překlad a redakční úpravy Johana Bronková
Vatican News
Tisk
