Příběh konverze španělského kulturisty

Bruno Toral, španělský kulturista, zastával naprosto nepřátelský postoj vůči církvi. Prošel však osobní konverzí a stal se přesvědčeným katolickým křesťanem.

Bruno Toral vyrůstal ve výhradně ateistickém prostředí, zaměřeném na výkon a úspěch – v akademickém prostředí, v pracovní sféře atd. Podařilo se mu vybudovat úspěšnou kariéru, dosáhnout obchodních úspěchů, získat úžasnou ženu a dvě zdravé děti. Přiznává však, že nebyl osobně šťastný všemu tomu navzdory.

Nápadné to pro něj bylo zvláště ve srovnání s manželčiným štěstím a radostí. Jeho žena Paloma přímo vyzařovala radost a pokoj, kterého Bruno nebyl ve svém stoickém úsilí s to dosáhnout. A díky této „zdravé závisti“ pochopil, že rozdíl spočívá v manželčině víře, a zatoužil, aby jejich děti vyrůstaly blízko témuž zdroji radosti.

Jak sám uvádí, jeho původní přístup byl velmi radikálně proticírkevní – takřka na úrovni „spalte kostely“. Původně nechtěl, aby se v jeho domácnosti vůbec o Bohu hovořilo. To se však nečekaně změnilo. Na jednom výletu s přáteli všechny překvapil rozhodnutím dát své děti pokřtít; a jak dodává, „máme-li pokřtěné děti, musíme žít jako katoličtí rodiče – já nedělám nic polovičatě“.

V příběhu osobního obrácení měla své důležité místo modlitba. Právě před Nejsvětější svátostí pochopil, v čem spočívá skutečné štěstí křesťanského společenství, což ho pohnulo k slzám. Jeho nově nalezená víra proměnila i jeho charakter, díky ní získal více trpělivosti vůči své rodině i vůči zaměstnancům posilovny, kterou provozuje. „Místo spoléhání na vlastní síly teď mohu odpočívat v důvěře v Boží prozřetelnost. Nejde už tolik o to, jakou zátěž zvednu, ale jestli budu takovým člověkem, jakým mě Bůh chce mít.“

zdroj: Catholic News Agency