Proroctví přítomnosti – list lidem žijícím podle evangelních rad

List nadepsaný „Proroctví přítomnosti: zasvěcený život tam, kde je porušována důstojnost a víra podrobena zkoušce“ byl zveřejněn u příležitosti XXX. Světového dne zasvěceného života (2. února). Ústředním bodem jeho oslav bude mše svatá celebrovaná papežem Lvem XIV. v bazilice sv. Petra.

Prorocká dimenze zasvěceného života jako „přítomnosti, která zůstává“ při zraněných národech a lidech, na místech křehkostí a zkoušek, je tématem listu, který řeholníkům a řeholnicím i dalším lidem žijících podle evangelních rad adresuje Dikasterium pro zasvěcený život. Dokument začíná poděkováním zasvěceným osobám „ve všech koutech světa“ za věrnost evangeliu a za život, který se navzdory zkouškám „stává zrnem zasetým v brázdách dějin“. Jak zdůrazňuje dikasterium, často jde o svědectví skryté, ale prožívané jako „znamení naděje“ pro církev a svět.

Vytrvalost v situacích křehkosti

Vatikánský list poukazuje na konkrétní kontexty, ve kterých jsou lidé žijící podle evangelijních rad povoláni zůstat, být „proroctvím přítomnosti“: společnosti postižené „institucionální křehkostí a nejistotou“, tlakem na náboženské menšiny, ale i prosperující země, v nichž narůstá „osamělost, polarizace, nové formy chudoby a lhostejnost“. V takové realitě – čteme – sociální a politická situace „vystavuje zkoušce důvěru a oslabuje naději“. Odpovědí má být věrná, „pokorná, tvůrčí a diskrétní přítomnost“, která připomíná, že „Bůh neopouští svůj lid“.

Aktivní naděje 

Dikasterium zdůrazňuje, že evangelijní „vytrvalost“ „nikdy neznamená nečinnost nebo rezignaci“. Je to „aktivní naděje“, která se projevuje „slovy, která odzbrojují“, dialogem, volbami chránícími nejslabší – i za cenu osobních obětí – a trpělivým budováním smíření „prostřednictvím naslouchání a modlitby“. Takto chápaná vytrvalost se stává „prorockým slovem pro celou církev a svět“.

Jedna mise, různé formy

List připomíná, že všechny formy zasvěceného života realizují stejné proroctví přítomnosti. Apostolský život znamená aktivní blízkost zraněné lidské důstojnosti, kontemplativní život – věrnost a přímluvu v době zkoušky víry, sekulární instituty jsou „diskrétním kvasem“ ve světě práce a sociálních vztahů. Ordo virginum svědčí o nezištné věrnosti a poustevnický život připomíná primát Boha. „V rozmanitosti forem se uskutečňuje stejné proroctví: vytrvat v lásce, neopouštět, nemlčet”.

Zasvěcení jako tvůrci pokoje

List navazuje také na reflexe papeže Lva XIV. o pokoji. Zdůrazňuje, že úsilí o pokoj a smíření není abstraktní ideou, ale konkrétní cestou. Pokoj se nerodí z pěstování rozporu, ale ze  setkání, z dialogu, naslouchání a společné odpovědnosti. V tomto smyslu se lidé zasvěcení Bohu mohou stávat – bez věhlasu a rozruchu – tvůrci pokoje. Na závěr se list vrací k evangelnímu obrazu zrna, které umírá, aby přineslo plody. V tomto zůstávání v situacích lidské křehkosti „jako zrno, které přijímá, že zahyne, aby mohl kvést život, v různých a komplementárních podobách, je vyjádřeno proroctví veškerého zasvěceného života”.

Dikasterium svěřuje zasvěcené Bohu a prosí, aby byly „silní v naději a mírní v srdci“, schopní vytrvat, utěšovat a začínat znovu.

List zveřejněný ve středu 28. ledna podepsala s. Simona Brambilla MC, prefektka dikasteria, kard. Ángel F. Artime SDB, pro-prefekt, a s. Tiziana Merletti SFP, sekretářka dikateria.