První kněžské svěcení v augustiniánském opatství v Brně přijme Jakub Starý, absolvent Biskupského gymnázia

„Už jako malý jsem ‚sloužil mše‘ a pokoušel se vyzpovídat babičku,“ směje se Jakub Starý OSA, který v sobotu 5. září přijme kněžské svěcení (se spolubratrem Tomaszem Machajem) v rodné farnosti na Starém Brně. Jakub se narodil v Brně, je mimo jiné absolventem Cyrilometodějské základní školy a Biskupského gymnázia a jeho velkým koníčkem je skauting. Jaká byla jeho cesta ke kněžství a jak se na svou novou roli těší? Přečtěte si následující rozhovor. 

Fotogalerie

3

Jakube, mohl byste se čtenářům nejdříve krátce představit? 

Pocházím z Brna a moje domovská farnosti jsou právě augustiniáni při bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Narodil jsem se do věřící rodiny a odmalička jsem se účastnil všech programů a katechezí, které augustiniánská farnost nabízela. V pěti letech jsem začal ministrovat, což mě, myslím, dost podnítilo v dalším zájmu o liturgii a život ve víře. Navštěvoval jsem Cyrilometodějskou církevní základní školu a pak Biskupské gymnázium na Barvičově ulici. Zpětně velmi oceňuji hodiny náboženství, mše svaté a vůbec celé prostředí obou škol, kde nás doprovázeli nejen k dospělosti, ale i k duchovnímu rozvoji.

Jak dlouho jste u augustiniánů? 

V roce 2017, ihned po ukončení studia na Biskupském gymnáziu, jsem vstoupil do Řádu sv. Augustina jako prenovic v Augustiniánském opatství na Starém Brně. Během tohoto jednoročního období jsem v klášteře vypomáhal s jeho běžným chodem a prožíval řeholní život v jeho duchovní a bratrské kráse. Po prenoviciátu jsme společně s bratrem Tomaszem a bratrem Juliem započali období noviciátu. Byl to čas plný nejen vzdělávání, ale především modlitby, meditace a přemýšlení. Po tomto jednoročním období jsme společně složili časné sliby a pokračovali filozoficko-teologickým studiem na papežských univerzitách a fakultách Urbaniana, Anselmianum a Marianum v Římě. Tam jsme pobývali na Internacionální augustiniánské koleji Santa Monica, což byla výjimečná příležitost poznat bohatství křesťanského ducha v mnoha národnostech, kulturách a jazycích.

Po kolika letech jste se tedy vrátili do Česka? 

Studium trvalo pět let, po návratu jsme byli umístěni do komunit (v pražské jsem já a v brněnské bratr Tomasz). Já jsem začal vyučovat náboženství na naší augustiniánské škole v Praze a po roce jsem skládal věčné sliby a přijal jáhenské svěcení – opět společně s bratrem Tomaszem.

Jak se vlastně stane, že mladý muž odejde do kláštera? Můžete nějak popsat svou osobní cestu? 

V mém případě to bylo velmi jednoduché. Narodil jsem se v jejich farnosti, strávil jsem celé mé dětství a mládí ve službě u oltáře na Starém Brně a blízký kontakt s otci augustiniány napomohl v tomto mém rozhodnutí. Šlo o řád, který jsem dobře znal a byl s ním v neustálém vztahu.

Chtěl jste se stát od začátku knězem? Jak probíhala vaše formace ke kněžství? 

Už jako malý kluk jsem si hrával na sloužení mše svaté a dokonce jsem o prázdninách na chalupě pokoušel o zpověď mé babičky (smích). Když jsem vstoupil k augustiniánům, už jsem věděl, že chci být jednou knězem a moje cesta řeholním životem byla od začátku takto směrována. Myslím, že to bylo velmi zjednodušeno mou pravidelnou dlouhodobou službou u oltáře – hodně jsem tam uvažoval o své životní cestě. 

Těšíte se na svěcení a pak do pastorace? Víte už, v jaké komunitě budete sloužit? 

Na kněžské svěcení se samozřejmě moc těším, neboť završí mou devítiletou cestu k dlouze vytouženému cíli. Je to radostná událost, kterou jsem dlouho očekával, a která mě naplňuje elánem a entusiasmem. Pokud vím, měl bych v příštích letech zůstat aktivně zapojený v pastoraci v naší pražské farnosti sv. Tomáše na Malé Straně, kde se jako augustiniáni staráme o čtyři jazykově i kulturně různé komunity – českou, anglickou, španělskou a filipínskou. 

Co od kněžství očekáváte a jakým knězem byste chtěl být?

Kněžství je vždy spojeno se službou Bohu a jeho církvi. Mým cílem je především poskytovat svátosti věřícím a podporovat návrat církve k uznání velikosti a důležitosti milosti daru jednotlivých svátostí – především eucharistie a svátosti smíření. Mým velkým vzorem je od začátku farář z Arsu, patron všech farářů, muž, který se obětoval pro Boha a druhé. Dosáhnout jeho velikosti je velmi těžké, ale jako vzor a model poslouží v dnešní době velmi dobře.

Co byste vzkázal mladým mužům, kteří třeba právě teď přemýšlejí o duchovním povolání? 

Byl bych velice rád, kdybych svým příkladem mohl motivovat i další mladé muže k tomuto rozhodnutí. V mnoha zdrojích je popsáno, že v dnešní době se ozývá povolání v srdcích nejvíce mužů v historii samotného lidstva. Jejich úkolem je jen odpovědět na ono volání a důvěřovat Božímu rozhodnutí o jejich životě. Cesty, které Bůh vybírá pro své vyvolené, nejsou vždy úplně lehké, ale jsou spojeny velmi hluboce s jeho podporou a ochranou Matky Boží. Svatí se nestali svatými, protože by prožívali komfortní a jednoduchý život, ale protože dokázali vždy naslouchat Božímu hlasu. Důvěřovat v Boží dobrotu je pro člověka složité, ale tato důvěra přichází s velikými odměnami ve formě nepopsatelných, avšak konkrétních milostí. Chtěl bych proto vybídnout všechny mladé muže, kteří slyší Boží volání, aby mu naslouchali a dokázali se rozhodnout následovat Boha ve službě jemu a ostatním. A taky je povzbudit, aby se nebáli nabídnout Bohu svůj život a odevzdat se mu.