Od čtvrtka 9. dubna se v Římě koná synod Chaldejské katolické církve, jehož cílem je zvolit nejvyššího představitele – bagdádského patriarchu. Bagdádský stolec se uprázdnil letos 10. března, kdy papež Lev XIV. přijal rezignaci dosavadního patriarchy, kardinála Louise Raphaëla Saka. V pátek 10. dubna přijal účastníky synodu Svatý otec.
Lev XIV. mluvil s velkou úctou o starobylých kořenech chaldejské církve i misijním elánu, který už v antických dobách dosáhl k čínským a indickým hranicím. Zmínil i těžké zkoušky, které na chaldejské křesťany doléhaly v průběhu dějin, a přirovnal „rány historie“, které tako církev nese, ke Kristovým ranám, „znamením naděje a nového života“.
Před volbou nového patriarchy povzbudil papež Lev účastníky synodu, aby se „vedeni Duchem Svatým a ve svornosti, kterou v něm naleznou“, dokázali shodnout na budoucím patriarchovi, který bude „především otcem ve víře a znamením společenství se všemi a mezi všemi“. Jeho Blaženost, jak je oficiálně patriarcha oslovován, má být „mužem Blahoslavenství, povolaným ke každodenní svatosti, čestnosti, milosrdenství a čistotě srdce“.
Chaldejské biskupy také římský biskup vyzval, aby udržovali dobré vztahy s křesťany ostatních vyznání jako „se skutečnými bratry a sestrami ve víře“, k prozíravému užívání hmotných dober i sdělovacích prostředků „k budování společenství, nikoli k jeho škodě“, ke klimatu „hmatatelného bratrství“ ve vztahu ke kněžstvu a k péči o řeholníky a řeholnice. Zvláště pak jim kladl na srdce, aby povzbuzovali věřící laiky, kteří potřebují posilu ve všech zkouškách, mají-li uchovat bohaté dědictví chaldejské církve na Blízkém a středním východě, kde křesťané září od prvopočátku „jako hvězdy na nebi“.
Svatý otec se nevyhnul ani aktuálním bolestným tématům a povzbudil chaldejskou církev v úsilí o mír. Připomněl, že „Bůh nežehná válečným konfliktům“ a „učedník Krista, Knížete pokoje, nemůže stát na straně toho, kdo včera sahal po meči a dnes vrhá bomby“. Závěrem pak Lev XIV. zdůraznil velmi důležité poslání chaldejských křesťanů: „Hlásat Krista vzkříšeného i v prostředí smrti, být živou přítomností víry a lásky a udržovat světlo naděje.“