Římský biskup se setkal s kněžími své diecéze

Papež Lev XIV. se ve čtvrtek 19. února jakožto římský biskup setkal s duchovními své diecéze. V promluvě vyšel z tématu Božího daru, jak o něm mluví Janovo evangelium i Pavlův list Timoteovi. Zdůraznil některé klíčové aspekty života církve v situaci dnešního velkoměsta.

Římský biskup připomněl svým kněžím výzvu apoštola Pavla Timoteovi: „Rozdmýchej Boží dar!“ (2 Tim 1,6) Odkázal se na slova svého předchůdce Františka z exhortace Evangelii gaudium i z dalších promluv: „Slovo rozdmýchat nabízí obraz člověka, který fouká do ohniště, aby v něm oživil plamen. […] Také pro pastorační cestu naší diecéze můžeme říci: oheň je zapálen, ale musí být vždy znovu rozdmýcháván.“

S pochopením pro současnou situaci jak kněží ve farnostech města Říma, tak všech lidí, kteří zakoušejí velkoměstský život se všemi jeho přínosy i riziky, zdůraznil Lev XIV. tři zásadní oblasti pastorace: běžný život farnosti, nutnost spolupráce a blízkost mladým lidem.

V běžném životě farností, zdůraznil papež, nelze spoléhat na zavedené modely pastorace, zvláště svátostné. Připomněl slova papeže Františka „část našich pokřtěných nezakouší vlastní příslušnost k církvi“ (EG 63) a podtrhl klíčové postavení evangelizace v centru života farního společenství: „Je naprosto nezbytné vrátit se k hlásání evangelia: to je priorita.“

Právě v úkolu hlásat radostnou zvěst nemůže žádná farnost zůstat osamocena. I vzhledem k výrazně rostoucí mobilitě velkoměstského obyvatelstva je třeba překračovat hranice farnosti, „stále více spolupracovat, zvláště pak v sousedních farnostech, sdílet charismata a možnosti, plánovat společně a vyhýbat se překrývání iniciativ“. Tato spolupráce bude nejen užitečná pro praxi, ale také „zdůrazní naše kněžské společenství“.

Jak střízlivě konstatoval papež Lev, pro vztah k mladým lidem, z nichž mnozí „žijí bez jakéhokoli vztahu k Bohu a k církvi“, nejsou k dispozici žádná jednoduchá řešení s okamžitými výsledky. Co lze dělat, je „neustále mladým lidem naslouchat, být jim nablízku, přijímat je, sdílet s nimi alespoň trochu jejich životy, nakolik je to možné“. A zvláštní pozornost věnoval papež nejmladší kněžské generaci, která „na vlastní kůži zakouší potenciál i únavu své generace a této doby“: především pro ně je nezbytné neuzavírat se sami v sobě a nebát se hledat pomoc u spolubratří. To ovšem „ode všech pochopitelně vyžaduje postoj pozorného naslouchání“.

S velkou vděčností za kněžskou službu i za dnešní sdílení připomněl římský biskup svým kněžím, že cesta kněžství, cesta „neustálého obrácení a obnovované věrnosti“, není cestou osamělou, ale cestou vzájemné péče jedněch o druhé, jejímž projevem bylo i dnešní setkání.