Rozlišování mučednictví –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ proč nebude blahořečen i P. František Pařil? 

V pátek 24. října 2025 potvrdil papež Lev XIV. záměr blahořečení dvou kněží umučených pro víru představiteli komunistického režimu. Jan Bula a Václav Drbola se tak stanou prvními blahoslavenými moderních českých dějin a prvními blahoslavenými, kteří se narodili a působili na území brněnské diecéze. Stěžejní moment pro českou církevní obec doprovází řada otázek. Jedna z nejčastějších je, proč do beatifikačního procesu nebyl zařazen i P. František Pařil jako další oběť tzv. babických procesů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kněz, který byl odsouzen a popraven ve stejný den jako P. Václav Drbola.

Fotogalerie

3

Na důvody jsme se ptali Jana Růžičky, historika, který se podílel na historické části diecézního procesu blahořečení Jana Buly a Václava Drboly, a Mons. Karla Orlity, diecézního postulátora procesu blahořečení.

P. František Pařil byl stejně jako Jan Bula a Václav Drbola vtažen do justičního monstrprocesu v souvislosti s babickými vraždami. Stejně jako oni byl i František oběšen na dvoře jihlavské věznice, aniž by se jakkoli prokázala jeho vina. Stejně jako u Václava Drboly byl i jeho případ před rokem 2011 posuzován a zvažovala se i jeho “kandidatura” na blahořečení. Proč je jeho příběh přesto odlišný?

U P. Františka Pařila nacházíme v porovnání s Janem Bulou a Václav Drbolou řadu podobností, ale i mnoho rozdílů. Je zcela neoddiskutovatelné, že se i P. Pařil stal obětí komunistického režimu v době, kdy si vládní představitelé vymezili za jeden ze svých cílů diskreditaci a postupnou likvidaci církve. Je tedy v pořádku, že vzpomínka na něj by se měla nést v duchu respektu a úcty. Což se stalo i prostřednictvím pamětní desky na hřbitově v Heřmanově, kde je nyní i pohřben. Na rozdíl od Jana Buly a Václava Drboly ale jeho život a smrt nevykazují všechny náležitosti, které jsou požadovány pro získání statutu mučedníka. 

Co to znamená? Kdo je tedy podle církve mučedník? 

Mučedník je člověk, který zemřel násilnou smrtí kvůli své víře a který tento nespravedlivý úděl zároveň dokázal přijmout s pokorou a smířením. U P. Pařila nejsou žádné přímé nebo nepřímé důkazy o tom, že by v okamžiku smrti tuto oběť vědomě a s vírou přijal. Neexistují žádné záznamy o jeho posledních chvílích, které by prokazovaly jeho ochotu trpět pro víru, což je klíčový prvek pro uznání mučedníka. Ale ještě pro kontext – někdejší biskup Vojtěch Cikrle v roce 2009 inicioval prošetření případného mučednictví Václava Drboly i Františka Pařila (tak, aby mohli být připojeni k beatifikačnímu řízení Jana Buly, u kterého byly díky dopisům z cely smrti důkazy nejsilnější). V souvislosti s tímto rozhodnutím bylo mým úkolem shromáždit dostupné historické prameny a výpovědi svědků. Příběh Václava Drboly tehdy svými slovy zprostředkovalo 16 lidí, se dvěma pamětníky byly sepsány i úřední protokoly. K příběhu Františka Pařila vypovídal pouze jeden svědek a to přesto, že kněží ve farnostech, kde působil, vyhlásili, že se hledají lidé, kteří mohou svědčit o jeho životě a okolnostech smrti. 

Takže kdyby se našlo víc svědků, byla by situace jiná? 

Nemyslím si, že by to v tomto případě hrálo roli. O P. Františkovi kvůli nedostatku důkazů mnoho věcí nevíme, některé známé informace ale naopak svědčí v jeho neprospěch. Okolnosti jeho jednání během doby, kdy jen několik dní před babickými vraždami na faře ukrýval Ladislava Malého a jeho společníky, jsou nejednoznačné. Je velmi těžké domyslet jeho pravé vnitřní motivy pro toto rozhodnutí, které učinil přesto, že byl před Ladislavem Malým předem varován. Zároveň se o něm ví, že byl problematické povahy – přísný, uzavřený, v některých případech arogantní, takže je tu důvodná pochybnost pro vnímání jeho duchovní čistoty. Nadto neexistují důkazy o pokorném přijetí smrti pro víru a z jeho služby kněze je není možné spolehlivě dovodit. A právě tím se výrazně liší od Václava Drboly.

Nedá se přesto jeho odbojářská činnost považovat za hrdinství? 

Hrdinství v určitém slova smyslu možná ano, mučednictví z pohledu katolické církve je ale zcela jiná věc. Církev považuje za blahořečené ty, kteří nespravedlivě trpěli pro víru, ne pro politické přesvědčení. Přestože bylo rozhodně správné vymezit se vůči brutalitě a zvůli režimu, je diskutabilní, zda cesta, kterou to dělal P. František Pařil, byla dobře zvolená a vedená čistými pohnutkami. Možností k jeho blahořečení by možná bylo doložení pokorného přijetí smrti pro Krista. Z historie víme, že spousta známých světců nežila svatě, ale svatě zemřela. I to je ale klíčový díl mozaiky, který u P. Františka Pařila chybí.